Irena Jarocká
Koncert
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Ivo Letova k původnímu LP albu "Koncert" Ireny Jarocké vydanému v roce 1979 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
...svou kariéru zahájila Irena Jarocká pochopitelně v Polsku, kde se již v roce 1968 stala laureátkou Festivalu v Opole a s písničkou Gondoliéři nad Vislou pak získala titul nejúspěšnější zpěvačky roku a stala se finalistkou festivalu Sopoty 1968. Díky této nečekané popularitě získává Irena Jarocká ještě téhož roku záviděníhodné oficiální stipendium ke čtyřletému studiu populární hudby a zpěvu v Paříži, na konzervatoři mladých zpěváků při pařížské Olympii. Pařížská léta Jarockou naučí nejen perfektně francouzsky, ale dají jí mezinárodní rozhled i rozlet a pomohou jak k řadě kontaktů a smluv v gramofonové světě, tak i k řadě koncertů a vystoupení na předních pařížských scénách. Ve fotografickém archívu Ireny Jarocké nechybí ani fotografie tradičního polibku Bruno Coquatrixe - ředitele Olympie - udělovaného se stejnou obřadností jako jej udělil Editě Piafové, Mireille Mathieuové a desítkám dalších, kterým Olympie pomohla při "startu".
Irena Jarocká se proto do Polska vrací v roce 1973 jako vítěz a okamžitě dohání mezery v popularitě u domácího publika. Ještě v roce 1973 vyhrává ve dvou soutěžích popularity v PLR a získává stříbrnou medaily celostátní písňové soutěže v Kolobrzegu. V Sopotech se zatím musí spokojit s titulem "Miss Objektiv 73" jako nejkrásnější a tím nejfotografovanější účastnice festivalu. O rok později (1974) vychází Jarocké v Polsku první dlouhohrající deska, po níž k dnešnímu dni následovali tři další...Vedle Maryly Radowiczové se stává Irena Jarocká postupně "nejexportovanější" polskou zpěvačkou. Hostuje na koncertech, rozhlasových a televizních nahrávkách v Belgiii, Švýcarsku, Španělsku, Portugalsku, Kanadě, Itálii, Radiu Luxemburg a samozřejmě ve většině evropských socialistických států. Zastupuje Polsko ve Světovém festivalu populárních písní v Tokiu v roce 1976. Získává jednu cenu popularity polských diváků za druhou - prostě se stává hevězdou. A pak přichází okamžik, který vedl ke zrodu této desky. Při televizním nahrávání v Katowicích se Irena Jarocká poprvé setkává s Hanou Zagorovou a s orchestrem Karla Vágnera. Přeskočí jiskra vzájemných sympatií, následuje pozvání Pragokoncertu k turné Ireny Jarocké po ČSSR s orchestrem Karla Vágnera - a začíná spolupráce. Irena Jarocká si oblíbila profesionálně dokonalé a charakterově blízké těleso, včetně Hanky, Karla Vágnera, Petra Rezka i všech muzikantů. Desítka společných koncertů, úspěchů Duhové víly a Kawiarenek vedly k tomu, že Supraphon nyní vydává Ireně Jarocké první desku přátelské mezinárodní spolupráce s prostým, ale výstižným názvem KONCERT. Deska nelpí strnule na tematické a žánrové dramaturgii, ale prostým nabídnutím písniček, které má Irena Jarocká a orchestr Karla Vágnera rádi. A tak od anglicky zpívané Duhové víly, přes původní francouzskou verzi Plaisir d'amour až po zmíněné Kawiarenki zde poznáváme Irenu Jarockou v celém širokém rozsahu její umělecké osobnosti. Tu hravou, diskotékově rockující, tu středomořsky sentimentální, tu hluboce citovou v Brelově Ne me quitte pas. Deska má přesto společného jmenovatele - sugestivní sametový hlas Ireny Jarocké, která nikdy nepřehání cit, ani "netrhá kulisy", ale je přirozená, citlivá, vždy moderní a bez výjimek s úsměvným nadhledem nad všemi písněmi. Zřejmě nezapomněla, že zábavná hudba by měla především bavit a přinášet domů pohodu těm, kteří se rozhodli desku s Irenou Jarockou a orchestrem Karla Vágnera přinést domů.
Diskuze k albu