Beránek, Hrdina, B. a Z.Tylšarové, Symfonický orchestr Čs. rozhlasu v Praze/Jiří Strniště
Strniště: Čtyři chorovody s intrádou pro kvartet lesních rohů, Mládí. Rondo pro orchestr, Život. Symfonická báseň pro velký orches
Podobné tituly
-
Symfonický orchestr Čs. rozhlasu v Praze, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Miloš Konvalinka
-
Zdeněk Tylšar, Bedřich Tylšar, Emanuel Hrdina
-
Symfonický orchestr Čs. rozhlasu v Praze, František Vajnar
-
Rudolf Beránek, Vladimír Černý
-
Symfonický orchestr Čs. rozhlasu, Vladimír Válek
-
Symfonický orchestr Čs. rozhlasu v Praze, Libor Pešek
Informace o albu
Z komentáře Jana Seidla k původnímu LP albu 11 0526 "Jiří Strniště" vydanému v Pantonu v roce 1975 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
Držím v ruce "umělecký portrét Jiřího Strniště" - gramofonovou desku nakladatelství Panton, na níž jsou zachyceny tří skladby autora, který nedávno překročil svou šedesátku. Je jistě obtížné v rozměru času LP desky alespoň částečně zachytit autorův profil, ale myslím, že vybrané skladby Jiřího Strniště "Čtyři chorovody s intrádou" pro kvartet lesních rohů, "Mládí" - orchestrální věta ve formě velkého ronda, a symfonická báseň "Život" pro velký orchestr mají v sobě jakousi souvislou životní i uměleckou nit.
JIŘÍ STRNIŠTĚ se narodil v Dašicích u Pardubic 24.4.1914...studoval skladbu na konzervatoři v Praze u prof. Rudolfa Karla, Otakara Šína a zdokonaloval se ještě na mistrovské škole Vítězslava Nováka. Byl také žákem Pavla Dědečka, který ho přivedl na dráhu dirigentskou, a ta ho připoutala k divadelní práci v různých prostředích. Pobyt v Ostravě, kde Jiří Strniště působil po roce 1945 v rozhlase a v divadle, možno považovat za důležitou uměleckou i životní etapu, neboť Ostrava - jak autor vzpomíná - "napřela první síly na zacelení ran a plnila první úkoly budování osvobozené vlasti...". Čtyři chorovody s intrádou pro kvartet lesních rohů z roku 1973 ačkoli profil uvádějí, mohly by být také vhodným závěrem desky. Nebyly inspirovány jen uměním instrumentalistů, jak tomu bývá u skladeb příležitostných; obsahují v sobě i různá zastavení - "ohlédnutí" a zamyšlení nad lidským životem vůbec a i v této drobnější komorní skladbě lze vysledovat hudební formy a znalost nástrojových možností. "Mládí" z roku 1972 - symfonická báseň ve formě velkého ronda se sonátovým provedením zazněla poprvé na veřejném koncertu Svazu skladatelů a koncertních umělců v r. 1973. Věčné téma: mládí! Skladba vyjadřuje radost z pobytu a zdálo by se, jakoby v ní autor dával přednost "neproblematickému nazírání", které mládí tak sluší. Ale přece: hromadění a proměna témat byť nezatěžkávající plynulost hudebního proudu ("nemají být cítit"), prozrazují úsilí uložit děj skladby do pevné, přehledné formy hudební. Život, symfonická báseň pro velký orchestr z r. 1955 je dílem hlubšího zamyšlení, neboť autor cítí, že život přináší každému rozpory. "Doba titanů, herců a heroin pominula" a výrok Romaina Rolanda, že "heroismus je mythické ohlupování" se stal autorovým oblíbeným rčením, neboť chce vidět svět, jaký je a tak jej milovat...A tak "Život" - symfonická báseň vyjadřuje celistvost lidského snažení a nedělitelnost života a štěstí. I v této skladbě je mnoho důkazů o zralosti hudebního řemesla ve výstavbě formy a smyslu pro orchestrální barvy - ale důležitější je, že její hudební proud chce sdělit lásku i obdiv ke krásám života, země - člověku…
Jiří Strniště (*24. dubna 1914 Dašice – † 30. července 1991)
Diskuze k albu