Ota Petřina, Super-robot
Pečeť
Podobné tituly
Informace o albu
Z CD reedice Super robot / Pečeť (SU 5967-2): Otakar "Ota" Petřina se narodil 4. června 1949 v Malých Žernosekách u Lovosic, ale brzy se s rodiči přestěhoval do Libčic nad Vltavou, od roku 1995 žil s rodinou ve Statenicích u Prahy. V deseti letech se v "lidušce" začal učit na klavír, o rok později však zvítězila kytara, kterou v letech 1964-1970 studoval na pražské konzervatoři u profesora Štěpána Urbana. Během studií vystřídal několik amatérských skupin: nejvýznamnější byla Rhythm And Blues, v níž hrál se svým spolužákem Petrem Hejdukem, pozdějším bubeníkem Olympiku. Na podzim 1968 talentovaného kytaristu zlákal Zdeněk Rytíř do skupiny divadla Rokoko, kde mezi jinými doprovázel Martu Kubišovou, Helenu Vondráčkovou a Václava Neckáře (externě tehdy začal působil i v Tanečním orchestru Československého rozhlasu). Do roka se skupina změnila v orchestr Golden Kids, který byl hudebním zázemím stejnojmenného tria, jehož kariéra byla "na první pokus" skvělá, ale smutně krátká.
Na podzim 1971 se stal autor, který zásoboval silnými písněmi (zvláště baladami jako Nautilus či Perla) hlavně Václava Neckáře, kytarovou oporou i prvním "délesloužícím" kapelníkem skupiny Bacily - až do roku 1974, než
(ne)kompetentní soudruzi normalizátoři zjistili, že se "délka Petřinových vlasů nevejde na rozměry československých jevišť", jak ironicky glosoval Václav Neckář. Tehdy ze skupiny odešel, aby se od poloviny 70. let věnoval vlastním projektům i komponování, aranžování a práci ve studiu pro druhé. Dlouhodobě připravoval hudební základy pro skupinu C & K Vocal, aby postupně participoval i na sólových nahrávkách jejích (bývalých) členů, jmenovitě Petry Janů, Luboše Pospíšila a nakonec Heleny Arnetové.Významně se však podílel třeba na albu 13 HP (1972) Hany a Petra Ulrychových a s Václavem Neckářem jako autor a sólista spolupracoval občas aspoň studiově. Tady je dobré zmínit alba Tomu, kdo nás má rád (1975), Planetárium (1977), první a poslední část volné trilogie Příběhy, písně a balady (1982 a 1983) a Pod komandem lásky
(1989), když od roku 1987 už znovu s Bacily koncertoval a po comebacku Václava Neckáře koncertuje i dnes. Mezi mladší aktivity patří krátce existující skupina Veteráni studené války (se Zdeňkem Juračkou a Jiřím Růžkem) nebo studiová podpora valašskomeziříčského Cimentu, jemuž produkoval bilanční album a do poloviny písní nahrál skvělá sóla.
Ota Petřina je zapsaný v domácích rockových análech jako jeden z našich nejkomplexnějších kytaristů, skladatel, aranžér, producent, majitel syrového, ale přesvědčivého hlasu, i autor hudby i vlastních svébytných textů, o které se na svých sólových nahrávkách dělil nejprve se Zdeňkem Rytířem, později s Pavlem Vrbou; čestnou výjimku představuje jen Karin, "áčko" debutového singlu, ke kterému napsal slova Michael Prostějovský. Škoda, že po deskách Super-robot a Pečeť nenásledovalo třetí, zamýšlené dvojalbum opět s texty Zdeňka Rytíře. Tahle promyšleně suverénní muzika mimořádného solitéra by si pokračování docela určitě zasloužila.
(Sleeve-note Pavel Víšek, březen 2009)
Hi-Res verze alba: WAV / 192 kHz / 24 bit.
Diskuze k albu