Král harmonikářů Franta Poupě: Vzpomínky z mládí

Prominentní pozici nejen mezi interprety lidovek zaujímal hlavně ve třicátých letech minulého století virtuos na akordeon, skladatel a zpěvák, jemuž je věnován tento výběr hudebních vzpomínek z mládí. Na Frantu Poupěte (*1902) dodnes s nostalgií vzpomínají pamětníci a milovníci lidových melodií přednášených za doprovodu harmoniky. Jeho gramodesky vycházely především v době velké hospodářské krize a většina z nich se řadí mezi nahrávky tak zvaného městského folkloru (reprezentované též proslulou dvojicí Blahník a Gratz). I když Poupě do svého repertoáru zařazoval i skladby vyššího populáru a koncertní kusy, jako například Vašatovu Annabellu či Fibichův Poem, převládaly v něm lidové valčíky a polky.
Své první gramodesky Poupě natočil již v roce 1931 na etiketu Columbia, krátce nato následovaly desítky dalších snímků lisovaných na gramodesky značek Odeon, Artiphon, His Master's Voice, Esta a Ultraphon. V roce 1933 Poupě vyhrál velkou soutěž o "Krále harmonikářů", která se konala v pražském sále Lucerna. Poupě byl v té době prakticky živou reklamou české firmy Kebrle, známého výrobce akordeonů.
Poslední gramofonové desky s nahrávkami Franty Poupěte byly natočeny v roce 1943 v Berlíně na gramodesky s etiketou Hlas jeho pána. Po roce 1945 vyšla řada jeho předválečných nahrávek v reedicích na etiketách HMV, Odeon, Ultraphon či Supraphon, nové snímky však už nenahrával - lidové polky a valčíky nahradily na gramodeskách budovatelské písně.
Věhlas Franty Poupěte ve své době překročil hranice Československa - jedno americké hudební vydavatelství vydalo v šedesátých letech s výběrem Poupětových skladeb hned několik dlouhohrajících desek určených pro naši tamější krajanskou komunitu. Písně v jeho podání nechal natočit na speciální vinylové gramodesky i americký Úřad válečných informací a používal je v padesátých letech minulého století v československém vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky.
Franta Poupě byl velice společenský člověk, který svou virtuosní hrou oslovoval všechny společenské vrstvy. Hrával pražským lékařům i kladenským horníkům, rád vystupoval se svou ženou a později i synem na různých zábavách, hrával na svatbách a od své harmoniky se neodloučil ani v posledních letech svého života. Měl mnoho žáků, kteří se i po letech k němu hlásili a rádi ho navštěvovali. Účinkoval též v několika filmech a televizních pořadech - například ještě koncem sedmdesátých let vystoupil v úloze harmonikáře ve filmu "Smrt černého krále". Zemřel v roce 1981.
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel