Jazz Sanatorium Luďka Hulana
Mini Jazz Klub 02
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Rudolf Ticháček. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře Stanislava Titzla k původnímu EP 33 0380 "Mini jazz klub č. 02" vydanému v Pantonu v roce 1976 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
K jazzové muzice se má vždy přistupovat s plným a oddaným srdcem. Je také třeba si vždy a za všech okolností uvědomovat, že jazz je umění zdravé a v podstatě velmi realistické, kterému se daří neobyčejně sugestivně vyjadřovat především po emotivní stránce bohatost, ale i složitost cítění člověka moderního věku. Tak zní krédo neodmyslitelné postavy české jazzové historie Luďka Hulana, kontrabasisty, skladatele, ale především nadšeného a neúnavného propagátora veškerého jazzového dění v Praze. Se svou nevyčerpatelnou energií se obzvlášť v padesátých letech snažil prosazovat hudbu, kterou miloval (a dodnes miluje), kde se jen dalo. Provokoval k nebývalé aktivitě nejen amatérské muzikanty, ale také profesionální orchestry. Tam, kam přišel, se jazz musel hrát chtě nechtě - jeho nakažlivé nadšení se přenášelo na každý muzikantský kolektiv; to platilo stejně tak o kavárenském sextetu s houslemi a harmonikou v pražské Hybernii jako o varietní kapele v nočním baru Lucerna. Běžné taneční šlágry byly zakrátko vystřídány swingovými nebo dokonce bopovými improvizacemi na známá témata a mezi hosty se stále častěji objevovali špičkoví sólisté, kteří nejednou využili možnosti jamovat na pódiu s domácí kapelou. V orchestrů průběhu své dosavadní kariéry účinkoval Luděk Hulan (*11.10.1929) v dnes už nepřehledné řadě skupin i těles nejrůznějšího ražení počínaje amatérským Hootie clubem, s nímž už jako sedmnáctiletý mladíček získal uznání v soutěži Gramoklubu v roce 1948, přes slavné soubory Arnošta Kavky, Ladislava Habarta, Favorit club, orchestr Gustava Broma, Jazzový orchestr Čs. rozhlasu atd. Těžištěm jeho jazzové aktivity...však byla především hra v malých combech, v níž se nejraději vyžíval, protože mu poskytovala volný prostor pro jeho improvizační invenci. V roce 1958 zakládá slavné Studio 5, které připravilo půdu pro další rozvoj moderního jazzu u nás, později vede jazzové studio v nezvyklém složení trubka, trombón a tříčlenná rytmická skupina bez klavíru, a v současné době uplatňuje svůj muzikantský elán a vitalitu především v Jazz sanatoriu, jehož je také vůdčím duchem. Mainstream (tedy jakýsi hlavní jazzový proud s důrazem na improvizaci bez zbytečných avantgardních experimentů) hrající soubor působí od ledna 1975 ve variabilním obsazení, avšak mezi jeho členy nacházíme nejčastěji ty hudebníky, kteří se také spolupodíleli na přípravě této desky. Traduje se názor, že jazz je možno zahrát na jakýkoliv nástroj, pokud tuto hudbu skutečně "cítíte". Není také rozhodující, zda interpretem je jediný sólista nebo celý orchestr. Avšak Luděk Hulan je přesvědčen, že jazz je ve své podstatě uměním ryze kolektivním, které přirozeným způsobem dokáže utvrzovat ušlechtilé city lidské sounáležitosti. A navíc má tato hudba zvláštní moc léčit nejrůznější duševní bolesti a splíny. Proto také zvolil pro svůj současný soubor název Jazz sanatorium a na štít vepsal heslo: Radostí z hudby ku zdraví duše.
Diskuze k albu