Z komentáře Viléma Pospíšila k původnímu LP albu 1116 3156 "Jaroslav Horáček-bas (Smetana, Dvořák, Kovařovic, Verdi, Mozart)" vydanému v Supraphonu v roce 1983 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
JAROLAV HORÁČEK (*29.4.1926) se dostal k divadlu už jako student ostravské obchodní akademie. V lednu 1943 předzpíval "na ostro" tehdejšímu šéfu ostravské opery Jaroslavu Voglovi a ten ho vzal jako druhý bas do sboru. Začal pilně studovat postupně u různých učitelů, a když válka skončila, našel své první sólistické uplatněn v tehdy nově otevřené opavské opeře. Tam získal zkušenosti, vytvořil si poměrně obsáhlý základní repertoár, takže za dva roky mohl přejít, tentokrát už jako sólista, znovu do Ostravy. Růst mladého pěvce byl tak přesvědčivý, že za další dva roky po třech pohostinských hrách (v Prodané nevěstě, Rusalce a Jakobínu) a jednom úspěšném záskoku (Stolník v Moniuszkově Halce) se od září 1953 stal členem operního souboru Národního divadla v Praze. Ojedinělý témbr, pohotovost, přitažlivý jevištní zjev, suverénně zvládnutý basový rozsah...komediální obratnost a neposlední míře naprostá muzikantská spolehlivost byly těmi vlastnostmi, pro které se Horáček brzy stal velmi zaměstnávaným pěvcem, jemuž byly postupně přidělovány role v celé škále rozsáhlého basového repertoáru...Repertoár vybraný pro tuto desku může samozřejmě ukázat jen zlomek z celé té obrovské palety typů a stylů, která tvoří pěvcův profil v celé jeho šíři. Zařazené árie jsou ve většině případů ukázky z rolí, které Horáček bezpočtukrát v různých inscenačních i hudebních pojetích vytvořil na jevišti, ale přece i několik z těch, které si vybral pro občasná koncertní provedení.Z postav světového repertoáru, které Horáček v současné době na scéně Národního divadla představoval, jmenujme Dona Givoanniího z Mozartovy stejnojmenné opery, z níž jsou tu dvě ukázky, a Banca z Verdiho Macbetha, který má v celé opeře jen jedinou árii. Silvu z Verdiho Ernani a Procidu ze Sicilských nešporů "prožil" pěvec zatím jen na koncertním pódiu. Naproti tomu postav českého repertoáru jsou již mnohokrát prověřeny jevištním provedením s jedinou výjimkou Kovařovicovy idyly Na starém bělidle, reprezentované árií, kterou Horáček zpíval rovněž jen na koncertním pódiu. Všechny ostatní žijí na scéně Národního divadla intenzivním jevištním živo