Z komentáře Ladislav Šípa k původnímu LP albu "Henryk Wieniawski Houslový koncert č. 2, Dvě polonézy, Legenda " vydanému v Supraphonu v roce 1988 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně
Ve velmi těžkých podmínkách národního života se polská hudba 19. století rozvíjela daleko menší intenzitou a skromněji než hudba většiny evropských národních kultur. Byl zde ovšem Frederyk Chopin a jeho epochální tvůrčí odkaz. Chopin však tvořil osamocen a daleko od vlasti, bez styku s národním životem. Byl zde Stanislav Moniuzsko, tvůrce polské národní opery a bojovník za společenské prosazení. Kromě nich zasluhuje zmínky ještě snad Zygmund Noskowski, organizátor varšavského hudebního života a pedagog. Polská hudba však měla vedle těchto osobností ještě jednoho představitele, který se proslavil ve světě a jehož dílo je dodnes živé. Je jím HENRYK WIENIAWSKI (*10.7.1835 - † 31.3:1880). Wieniawski byl pravý typ romantického virtuóza podle paganiniovského vzoru. V osmi letech se stal žákem houslové školy profesora Lamberta Massarta na pařížské konzervatoři, z níž vyšli také Pablo de Sarasate a Fritz Kreisler. Za tři roky absolvoval jako nejlepší žák. Po dvou letech koncertní činnosti se vrátil na konzervatoř a studoval skladbu. Pak zahájil triufální pouť světem...Jako každý velký virtuóz té doby i Henryk Wieniawski komponoval a to téměř výhradně pro housle. Po vzoru Paganiniho napsal Capriccia, po vzoru Lisztově zkomponoval Fantazii na motivy Gounodova Fausta a Markétky, po vzoru Glinkovy Kamarinské napsal skladbu Ruský karneval. V seznamu jeho děl najdeme také stylizaci polonéz a mazurek a ruské charakteristické lyrické skladby. Tuto oblast tvorby Henryka Wieniawského plně charakterizuje jeho druhý Koncert d moll pro housle a orchestr. V jeho hudbě je zvláštní a dodnes působivý senitment, který připomíná velkého současníka Wieniawského P.I.Čajkovského.