Z komentáře dr. Jiřiny Jiráskové k původnímu LP albu 1 12 1809 "Vilém Přibyl Operní recitál" vydanému Supraphonem v roce 1976 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Překvapivé objevy, vzápětí provázené leskem slávy, nebývají v dějinách výkonného hudebního umění žádnou vzácností. Závratné úspěchy ani společenské pocty nemohou však nic změnit na skutečnosti, že toto tvrdé povolání žádá od svých vyvolenců daň značného odříkání, vysokou míru osobní sebekázně, pracovitosti a nekonečné zkoušky lidské opravdovosti. Příkladem takové hvězdy na českém operním nebi je tenorista VILÉM PŘIBYL (nar.10.4.1925)...stal se elektrotechnikem a svou kvalifikaci dovršil studiem na pražské Vyšší průmyslové škole. Jako projektant přesídlil do Hradce Králové a dvanáctiletá epizoda, prožitá v tomto městě, netušeně anticipovala pozdější uměleckou dráhu. Přibylova hudebnost se tu počala uplatňovat v amatérských pěveckých souborech; když mu bylo pětadvacet let, přijímal první pedagogické rady od hradecké učitelky zpěvu, prof. Marie Jakoubkové, která ho v podstatě připravila až ke vstupu na profesionální půdu. Úspěchy v souboru amatérské opery kulturního domu ROH v Hradci Králové a imponující vystoupení v celostátní soutěži lidové umělecké tvořivosti v Brně uvedly první skutečné angažmá: v roce 1958 jej přijala do svého sólistického souboru opera Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Pro Viléma Přibyla to byla radikální životní změna...Pověst vynikajícího amatéra přerostla v popularitu profesionálního operního zpěváka a díky zájezdové činnosti ústeckého divadla se rychle rozšířila po severních Čechách. Přibyl se musel mnohému naučit přímo v praxi, jeho vývoj však naznačoval slibné perspektivy: už v prvních letech divadelního působení plně projevil obě charakteristické stránky svého pěveckého umění - schopnost interpretovat lyrické partie kantabilní povahy a předpoklady k hrdinnému oboru českého i světového repertoáru. V roce 1961 se vynořil nový mezník v jeho životě. Janáčkovo divadlo v Brně pochopilo talent a odhadlo možnosti tohoto zajímavého pěvce a pohotově mu nabídlo změnu prostředí. Přibylův souhlas měl významné důsledky. Svůj přechod na velkou scénu bral neobyčejně vážně, především se rozhodl založit celou další uměleckou perspektivu na profesionálním základě bez ohledu na to, že ho i nové působiště obdařilo pověstí renomovaného a oblíbeného pěvce. Studoval na Janáčkově akademii múzických umění ve třídě prof. Jarmily Vavrdové a jeho absolutorium v roce 1966 bylo také janáčkovsky symbolické: vynikající představitel Lacy si jako vrchol absolventského koncertu zvolil Zápisník zmizelého, zatímco v diplomní práci se zabýval psychologickým a interpretačním rozborem postav v Její pastorkyni...Výkony zdatného brněnského tenora nemohly zůstat utajeny častým zahraničním hostům v hledišti Janáčkova divadla a jeden z nich - ředitel mezinárodního festivalu v Edinburghu lord Harewood - se zhlédl v Přibylově Daliboru a prosadil jeho obsazení při zájezdu opery Národního divadla do Skotska v roce 1964. A to byl další mezník v jeho životě, za nímž se pěvci otevřela široká zahraniční kariéra. Dalibora následoval Erik v Bludném Holanďanovi a Florestan ve Fideliu, s nevšedním zdarem se zhostil úkolu koncertního pěvce i v tak náročných partech, jako je Mahlerova VIII. symfonie, kantáta Sergeje Prokofjeva aj. V seznamu zemí, které ho zvaly a podnes zvou k uměleckým návštěvám, je Velká Británie, Nizozemí, USA, NDR, NSR, Švédsko, Rakousko, Španělsko, Kanada, Řecko, Polsko, Francie a další...