Impuls
Impuls
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Michal Gera. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Dnes se už většina odborné kritiky shoduje v tom, že rozhodujícím podnětem pro vývoj soudobé jazzové hudby bylo dvojalbum černošského trumpetisty Milese Davise "Bitches Brew" z roku 1969. Obecně vzato - Davis shrnul vše, oč se snažili přední hudební osobnosti šedesátých let - sjednocení jazzu a rocku. Po mnoha pokusech, které zůstaly obvykle jen v mezích vzájemné inspirace začala nová kapitola a objevil se široký a dosud netušený prostor, jenž záhy začala mapovat celá řada souborů rozvíjejících Davisovy myšlenky.
Rozbourání přehrad mezi jednotlivými žánry se stalo faktem a nad jejich rozvalinami se dal do pohybu jediný mocný proud, kterému rázem porozuměly všechny posluchačské tábory, donedávna přísně sledující jen to své.
Jazzrocková hudba vtiskla pečeť svého vlivu současné světové scéně a jazzrockové skupiny se ocitly ve středu zájmu značné části mladého publika. Pražská skupina Impuls patří u nás už několik let mezi ty nejvýznamnější.
Objevila se na podzim 1974 a už z prvních koncertů bylo zřejmé, že navázala na vývojovou linii Davis - Corea - Zawinul - Hancock. Setkávají se v ní talentovaní a zároveň zkušení hudebníci jazzové i rockové oblasti: Pavel Kostiuk (1946), Zdeněk Fišer (1950), František Uhlíř (1950), Jaromír Helešic (1947) a uměleckým vedoucím se později stává Michal Gera (1949). Zatímco mnoho mladých jazzrockových skupin skočilo rovnýma nohama doprostřed stylu, projevily se u Impulsu dlouholeté zkušenosti a ukázalo se, že hudba skupiny není módní záležitost, ale další etapa vývoje moderních hudebníků. Impuls sice patří mezi jazzrock a osvojuje si jeho typické výrazové prostředky (v rytmice, v používání elektrických nástrojů, ať už je to amplifikovaný kontrabas a trubka s oktávovým děličem a wah-wah, ať je to syntezátor), zároveň však nepomíjí to, co jazz rocku předcházelo, co předcházelo "elektrickému" období předních tvůrců moderního jazzu. Hráči Impulsu vědí, že právě tady je klíč k pochopení a vlastnímu přínosu jazz rocku, jenž vnějškově působí na první pohled beze zbytku nově, ve skutečnosti však čerpá z "akustické" avantgardy šedesátých let, ze stěžejních momentů free jazzu a ze znovuobjevení národních lidových kultur. Vrací se zároveň k vrcholům rockové sféry, která je pro skupinu stejně důležitá. "Jde nám především o jazz obohacený rockovými prvky, o průzračnou, přehlednou formu zcela naplněnou obsahem. Nechceme hledat uměle vykonstruované "syntézy", ale pokračovat jinými prostředky v jazzu. "To, že hrajeme na elektrifikované nástroje, neznamená, že bychom se chtěli vzdát výhod přirozené povahy akustických instrumentů", píší v roce 1976. Přemýšlejí, zkoušejí, hledají. Zaměřují se na vlastní tvorbu, která je nejlepším zrcadlem jejich hudebního cítění. Kostiuk, Gera, Fišer a Uhlíř vytvářejí většinu repertoáru skupiny. Každý z nich má dnes už svůj osobitý rukopis a přesto je zřejmé, že jsou to autoři duchovně spříznění. Bohatá muzika Impulsu se ubírá jedinou cestou - nelézt vlastní zvuk a charakter.
"Nezávisle na sobě a bez racionálních spekulací jsme zjistili, že se v naší hře projevuje vliv domácího prostředí - české, nebo spíš moravské melodiky. Je to patrné v samotném zacházení s melodií, v tónovém výběru. V celé tvorbě klademe důraz na rovnováhu mezi komponovanou složkou a improvizací."
Právě to je na Impulsu nejcennější, pochopení a zvládnutí soudobého hudebního jazyka a vlastní vklad, tvůrčí rozvíjení podnětů světové hudby, navázání i na domácí tradice. Vysoká hráčská technika je pro Impuls samozřejmostí, autorská a improvizační imaginace nezbytnost.
První album představuje Impuls z nejlepších stránek: prokazuje vzácnou instrumentální vyrovnanost (všechny členy skupiny řadí kritika mezi naše nejlepší instrumentalisty), melodickou invenčnost sólistů a kompoziční přehlednost a stavbu. I zvukově se Impuls odlišuje od většiny jazzrockových skupin, je to konečně dáno už nekonvenčním výběrem nástrojů - spojení syntezátoru, elektrické trubky, kontrabasu, kytary s moderním pojetím bicích nástrojů vytváří specifické barevné plochy. Muzika Impulsu nepůsobí jen jako zajímavý experiment, ale i jako hluboce zažitá a promyšlená tvorba. "Poučení a výchova obecenstva nesporně neudržely krok s vývojem techniky", napsal v roce 1939 Igor Stravinský. Po mnoho let to platilo i o moderním jazzu, který byl odkázán jen na úzkou posluchačskou obec.
Hudba sedmdesátých let z velké části tento problém nevyřešila. Neslevuje na novosti a zároveň je nebývale sdělná. Hudba mladých muzikantů skupiny Impuls má tento dar: její modernosti nelze neporozumět, její osobitost jí vykazuje pevné místo v současném usilování o neměnné hodnosty naší hudby. (sleevenote: Ondřej Konrád, 1977)
Originální přepis původních studiových pásů.
Sestava původního LP.
Hi-Res verze alba: WAV / 192 kHz / 24 bit
Diskuze k albu