Dol Dauber se svým orchestrem
Historie psaná šelakem - Dol Dauber: Má překrásná paní
Podobné tituly
Speciální podstránky
Informace o albu
Pokud bychom měli osobnost Dola Daubera, fenomenálního houslisty a kapelníka tanečních a salonních orchestrů, známého z četných gramofonových nahrávek z let 1923 - 1948, národnostně někam zařadit, měli bychom trochu problém. Narodil se v roce 1894 na území někdejší Bukoviny, houslovou hru studoval v mládí v Bukurešti a později v Brně u profesora Otakara Ševčíka. Během první světové války sloužil u vojenského orchestru na italské frontě, po válce žil ve Vídni a s vlastním kvartetem koncertoval po zemích střední Evropy. V roce 1936 přesídlil do Prahy, kde prožil zbytek života a v roce 1950 také zemřel.
Možná právě z důvodu jisté geografické nezařaditelnosti tohoto umělce a žánrové různorodosti nahrávek jeho orchestrů nejsou gramofonové snímky Dola Daubera zahrnuty v diskografiích žádné ze zemí, v nichž tento umělec žil nebo působil. Pokusme se proto jeho osobnost alespoň prostřednictvím gramofonových snímků, které byly natočeny hlavně v Praze, přiblížit českým příznivcům populární hudby minulosti.
Název "Umělecký orchestr Dolfi Dauber" se poprvé objevil v roce 1923 na gramofonových deskách značky Homokord u skladeb populární, salonní a vážné hudby natáčených v Praze. Ve stejném roce byla Dauberovi nabídnuta dlouhodobá nahrávací smlouva ředitelem vídeňské pobočky anglické gramofonové firmy Gramophone Co. Ltd. V následujících téměř patnácti letech natočil Dol Dauber se svým orchestrem - označovaným podle typu nahrávaných hudebních kusů jako umělecký, salonní, taneční, jazzový či symfonický - na gramodesky této společnosti stovky snímků prakticky všech hudebních žánrů: operní předehry, komorní skladby, operetní melodie, vlastní foxtrotové úpravy operních árií, ale hlavně taneční skladby včetně vlastních kompozic. Tyto nahrávky vznikaly hlavně ve Vídni, Berlíně a Praze.
Koncem roku 1936 přesídlil Dauber i se svým orchestrem do Prahy, kde natočil pro etiketu His Master's Voice asi padesát snímků. Od března roku 1937 pak nahrával již jen výlučně pro československou gramofonovou firmu Ultraphon. Do konce roku 1938, kdy Dauber musel pro svůj židovský původ činnost orchestru ukončit, vyšlo na etiketě Ultraphon asi 150 nahrávek v podání jeho orchestru a s vokály řady českých, německých a v několika případech i italských zpěváků. V Praze Dauber také složil hudbu k českým filmům "Klatovští dragouni", "Umlčené rty" a "Krb bez ohně". (Posledně jmenovaný film obsahuje poměrně dlouhý záběr Dauberova orchestru doprovázejícího v titulním tangu zpěvačku Marii Grossovou.)
Nahrávací kariéra orchestru Dola Daubera pokračovala i po roce 1945. Naposledy jeho orchestr navštívil studio gramofonové firmy Ultraphon v roce 1948, kdy v nahrávkách šesti židovských liturgických písní doprovodil zpěv bukurešťského kantora Josefa Weisse.
Titul tomuto výběru tanečních snímků v podání orchestru Dola Daubera dal stejnojmenný zajímavě aranžovaný foxtrot se zpěvem tenoristy Karla Ctibora. Byl natočen v roce 1936 v sérii posledních snímků Dauberova orchestru pro etiketu HMV. Kromě čistě tanečních písniček jsme zařadili též několik skladeb obsahujících ozvěny židovských a cikánských melodií charakteristických pro prostředí, z něhož Dauber vyšel (Hora, Klejnoty warzsawskie, Rumunský tanec). V řadě dalších písní si pak posluchači mohou vychutnat houslová sóla pana kapelníka.
S četnými dalšími nahrávkami orchestru Dola Daubera se příznivci meziválečné taneční hudby mohou setkat - a nepochybně se budou i v budoucnu setkávat - též na dalších albech řady Historie psaná šelakem.
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel
Diskuze k albu