Ve své hudební kariéře pokračoval F. K. Veselý úspěšně i po skončení druhé světové války. Kvůli svým režimním aktivitám v období Slovenského štátu byl sice krátce vyšetřován, nové gramofonové snímky však začal natáčet již v listopadu roku 1945. Do jeho repertoáru jen přibyly některé písně s texty poplatnými době (Kolja, od Kyjeva voják, Já vodku rád pijem, Charašo, ničevo…). Většinu nových snímků Veselý nahrával v pražských studiích firem Esta a Ultraphon za doprovodu tanečních orchestrů Karla Vacka, Dola Daubera, Ladislava Habarta, S. E. Nováčka, Václava Bláhy, Jaroslava Maliny či orchestru Esta řízeného Slávou Machem. V polovině roku 1946 se účastnil nahrávání série šestnácti slovenských písní, které v Bratislavě natáčel na gramodesky brněnský orchestr Gustava Broma - byly to vůbec první komerční nahrávky tohoto souboru. Po roce 1947 již byly další snímky se zpěvem F. K. Veselého natáčeny v Bratislavě s doprovodem různých slovenských tanečních souborů a Malého rozhlasového orchestru slovenského rozhlasu. Spolu s četnými reedicemi jeho starších snímků vycházely gramodesky se zpěvem F. K. Veselého na etiketách Esta a Ultraphon, po roce 1947 na etiketě Supraphon.
Je poměrně pikantní, že mezi reedice starších snímků se zpěvem Veselého byly zařazeny i tituly natočené ještě před vypuknutím války, například píseň Verchovina, Verchovina, Podkarpatská Rus. Její reedice na etiketě Supraphon totiž vyšla několik let poté, co si tuto někdejší součást ČSR přisvojil Sovětský svaz a nazval ji Zakarpatskou oblastí Ukrajiny. V reedicích vyšly i nahrávky z německých etiket Telefunken a Polydor natáčené během války a odkazující svými texty na službu slovenských vojáků na východní frontě - Až sa domov z vojny vrátim, Ja budem len pešiak…)
Celkem nazpíval František Krištof Veselý na gramodesky více než dvě stovky snímků.