Původní sestava LP DM 5530 z roku 1959 byla obohacena o další skladby pro dětské sbory (bonusy).
Komentář k původní LP:
Deska s dětskými sbory se objevuje ve školní řadě Gramofonového klubu poprvé. Přesto však - jako typ - není v této řadě úplnou novinkou. Navazuje na tří ročníky nahrávek nových dětských písní, s nimiž má pochopitelně mnoho společného. Jako nahrávky nových písní, tak i výběr dětských sborů je určen nejen k poslechu, ale i jako vzor a inspirace pro práci širšího okruhu pěveckých kroužků a sborů. Stejně jako u písní, i zde jsou interprety dětské kolektivy. Pokud jde o dramaturgii, je to opět informativní deska, přinášející širší výběr skladeb několika autorů a různého stylového zaměření. Rozdíl mezi dosud vydanými deskami a tímto snímkem je především ve větší náročnosti vybraných skladeb, a to jak pro interprety, tak pro posluchače. Nejsou to písně, které zaujmou na první poslech, ale náročnější umělecké skladby, vyžadující soustředěný, ba dokonce i opakovaný poslech. Smyslem této desky a jejího zařazení do školní řady je především to, aby seznámila široký okruh dětských posluchačů s různými formami dětského zpěvu a doplnila tak jejich znalosti a představy, budované velmi často jen značně jednostranných výběrem z televizních či rozhlasových pořadů.
Skladby, které jsou na této gramofonové desce nahrány, jsou vybrány z repertoáru několika předních dětských pěveckých kolektivů. Na rozdíl od jiných sborových desek naší gramofonové edice zde nejsou uváděny ucelené cykly, ani jiné větší celky. Dramaturgie směřovala spíše k tomu, aby v omezených možnostech jediné desky zachytila co nejširší výběr různých typů dětských sborů a samozřejmě především ty skladby, které se v posledních létech prosadily jako nejzajímavější. Některé z nich byly vydány tiskem (Feld, Ferenczy, Hurník, Kabeláč, Neumann, Reiner), jiné jsou zatím jako rukopisné novinky dostupné pouze v opisech nebo fotokopiích (Bláha, Blažek, Eben, Felix, Kopelent, Kučera, Škvor). Také obsazení jednotlivých skladeb jsou různá: jsou zde klasické sbory a capella, sbory s doprovodem sólového nástroje, klavíru a komorního souboru. Sbory Zd. Blažka a O. Ferenczyho jsou jako typ klasické a capellové sbory. Snahou o maximální oproštění a srozumitelnost se jim blíží cyklus I. Bláhy Co je krásy na světě. Naproti tomu madrigal I. Hurníka Diffugere nives - zajímavý výběrem textu a náročnou formou - představuje v tvorbě pro děti něco zcela nového. Sbor V. Felixe Léto vytváří širokou lyrickou náladu, výrazně dokreslovanou doprovázejícím sólovým hobojem. Na slova lidové poezie je napsán cyklus M. Kabeláče Přírodě. Zachovává i v moderní hudební koncepci prostotu lidového projevu a jeho výrazovou pregnantnost. Cyklus V. Kučery Sviť nám, slunce je psán s doprovodem dechového kvinteta ad libitum, takže sbor Muchomůrka je možné provést i a capella. Také F. Škvor napsal ke svým sborům, nahraným s průvodem malé instrumentální skupiny. I jednodušší klavírní doprovod. Reinerovy Dvojzpěvy jsou původně určeny pro ženský sbor - jsou svým námětem dětem velmi blízké, kladou však maximální nároky na čistotu a preciznost interpretace. Sbory P. Ebena, J. Felda a M. Kopelenta jsou psány s doprovodem klavíru a svou koncepcí se blíží vícehlasé písni. Podobně jsou koncipovány sbory V. Neumanna Zelené roky, u kterých se klavírní doprovod střídá s netradičním využitím dvojích houslí.
Na realizaci nahrávek se podílí devět dětských sborů z celé republiky. Vedle Brněnského dětského sboru, Dětského sboru Čs. rozhlasu a Kühnova dětského sboru, které u nás zosobňují nejvyšší vrcholy dětského sborového umění, se zde objevují i méně známá jména několika mladých sborů. Pracují vesměs teprve několik roků, ale stačily už v této poměrně krátké době v celostátních soutěžích i na koncertních pódiích prokázat, že je třeba je řadit mezi nejlepší. Některé z nich (Severáček, Ústřední pionýrský soubor) známe z minulých ročníků Gramofonového klubu z nahrávek nových písní, jiné sbory nahrávají pro gramofonovou desku poprvé. Každý z těchto kolektivů má svůj vyhraněný charakter, a tak se zde sbormistrům a učitelům hudební výchovy nabízí zcela ojedinělá možnost bezprostředního srovnání a studia reprodukčního umění několika výborných dětských sborů.
Desku nových dětských sborů můžeme tedy v širším smyslu slova charakterizovat jako informativní a instruktivní. Je pravda, že vedle skladeb, které budou moci školní sbory zařadit do svého repertoáru, jsou zde i sbory, určené jen nejlepším z nejlepších. Bez nich by však obraz o moderním sborovém umění, o možnostech a kráse dětského zpěvu byl neúplný, snad i zkreslený, a ochuzený právě o nejvýraznější výsledky, o vzor a cíl, které dávají smysl každé umělecké činnosti.
Jaroslava Macková