Komentář k původnímu albu 11 0158-1 311z roku 1988:
Pamětníci si vzpomenou, jak se před nějakými plus minus pětadvaceti lety začal Taneční orchestr Československého rozhlasu zcela programově zaměřovat na vyhledávání nových pěveckých talentů (za všechny tehdejší objevy uveďme alespoň Helenu Vondráčkovou a Václava Neckáře). Jak se zdá, na tento "talent-scouting" Josefa Vobruby zcela vědomě a logicky navazuje současná činnost rozhlasového orchestru v čele s šéfdirigentem Felixem Slováčkem a dramaturgem Pavlem Vaculíkem. TOČR dává prostor mladým interpretům, ať už to byla dvojice Iveta Bartošová - Petr Sepéši, či v současnosti například Jiřina Urbanová nebo Petra Zámečníková s Jiřím Strnadem. A protože oba posledně jmenovaní natočili v rozhlasovém Studiu A už takovou řádku snímků, že vydají na zajímavou LP desku, povíme si o nich ve stručnosti něco víc...
PETRA ZÁMEČNÍKOVÁ (1966) pochází z Prahy; od dětství hraje na flétnu a klavír, se zpěvem to zkusila amatérsky začátkem osmdesátých let a v roce 1984 si odnesla z jihlavské Mladé písně Cenu diváků. Tady si jí také všimla dramaturgie někdejšího televizního pořadu rozhlasového orchestru a jeho novinek Sejdeme se na výsluní, a protože v tomto čtvrtletníku si autoři rezervovali čas na nové tváře, dostala Petra pozvánku k natáčení. A jak je vidět (a hlavně slyšet), dopadlo vše k oboustranné spokojenosti. Petra mezitím absolvovala Lidovou školu umění a od podzimu 1987 začala studovat zpěv na pražské Státní konzervatoři.
JIŘÍ STRNAD (1960), rovněž pražák, se poprvé objevil také v televizním Výsluní a protože se zde "přiznal" i ke svému občanskému povolání, začalo se o něm mluvit jako o zpívajícím drogistovi; pracoval totiž jako vedoucí jedné z pražských drogérií. Zakrátko nato spojil na čas svůj pěvecký osud s Janečkovou skupinou Kroky, aby v létě roku 1986 přijal spolu s Petrou nabídku k vystupování se skupinou Flop Karla Zicha. (Zatímco Petra se v té době nemohla pochlubit žádným gramofonovým snímkem, Jiří měl na kontě singl s titulní písničkou Neztrácím dech).
Spolupráce se skupinou Flop přinesla oběma mladým interpretům vítanou možnost pravidelné koncertní činnosti, která je čas od času "zpestřována" i vystupováním s TOČRem. Petra Zámečníková a Petr Strnad se zatím představili diskofilům se dvěma singly - první přinesl písničky Lítáme v tom a My dva se najdem, druhý pak skladby Jsme dva velký blázni a To jsme my (posledně jmenovaná píseň je jediná, kterou nenajdete na tomto albu a napsali ji Jiří Vodrážka ml. spolu s textařem Václavem Honsem). Oba zpívají rovněž sólově, stejně jako se frekventovaně spojují ve trojici s Karlem Zichem (viz. například Zichova a Bukovičova skladba Tři jsou někdy víc).
Umělecké ambice? Věnovat se výhradně původnímu repertoáru, melodickým a přehledným písničkám moderního středního proudu a časem uplatnit ve svém repertoáru zatím nesmělé vlastní autorské pokusy. Jak oba shodně tvrdí nejde jim o vytvoření jakési kopie dua Bartošová - Sepéši, ale o programovou tvorbu v pěvecké dvojici, a ty, jak známo, na naší hudební scéně delší dobu citelně chyběly.
Petra Zámečníková a Jiří Strnad se ucházejí o přízeň publika atributy, které k populární hudbě odjakživa patří - výraznými melodiemi, nekomplikovanou stavbou písní, zajímavou hlasovou barvou a dokonalým souzněním vokálu. Nesnaží se o nic převratného a dříve neslyšeného, ale to přece ve zvolené žánrové oblasti ani není účel. A jedno je neoddiskutovatelné: jejich písničky se opravdu příjemně poslouchají...
Miloš Skalka