CD je vydáno u příležitosti 100. výročí narození skladatele Zdeňka Petra.
Nejen "Píseň pro Kristinku", ale i kultovní lyrický song "Dobrou noc" a četné melodie z hudební komedie "Sto dukátů za Juana" se mi vždy vybaví při vyslovení jména Zdeněk Petr. Tuto krásnou muziku jsem intenzivně vnímal již jako kluk ve svém rodném Místku. Netušil jsem tehdy, že její autor je vlastně mým krajanem, rodákem z blízké Kopřivnice. Když jsem se pak po několika desetiletích se Zdeňkem Petrem osobně seznámil a měl jsem cest s ním spolupracovat (zejména na půdě tehdejší Nadace OSA), velice mi imponovalo, jak hrdě se ke svému lašskému původu hlásil. Ostatně v hovorové řeči nikdy nepodlehl pražskému nářečí, i když v Praze žil od svých studentských let. Zdeněk Petr měl bezesporu to, čemu se říká "kouzlo osobnosti", byl laskavý, moudrý, pln humoru a neobyčejně vzdělaný. Tím mi ostatně připomínal našeho společného učitele Jana Kapra. Byl uznávaným znalcem díla Jaroslava Ježka, což se promítlo i v jeho spolupráci se souborem BRNO BRASS BAND, pro který aranžoval několik Ježkových melodií. Natočili jsme je pod mou taktovkou a se Zdeňkem Petrem jako hudebním režisérem pro ostravský rozhlas.
Zdeněk Petr patřil ke skladatelům širokého tvůrčího záběru a velkých zkušeností. Jeho přehled o jazzové, symfonické, operní, operetní i zábavné hudbě všech žánrů byl obdivuhodný. O jeho skromnosti a ochotě se stále učit svědčí písemné konzultace o instrumentaci velkého dechového orchestru, které se mnou vedl kvůli své skladbě "V městě Kroměříži". Byl všestrannou osobností a dovedl napsat jak prostou písničku pro děti, tak i prokomponovanou a vysoce stylizovanou scénickou hudbu pro divadelní představení.
Ostatně jeho vztah k hudebně-dramatické tvorbě byl více než zodpovědný. Jeho zvukové a instrumentační představy vždy odpovídaly danému tvůrčímu záměru. Jeho hudba zní přirozeně, je napadnutá (jak by řekl Jaroslav Ježek) a kultivovaná. "Filosofská historie" je prvním skutečně českým muzikálem. Je jen škoda, že dnešní přečetní výrobci muzikálu si z něho nevzali příklad.
Zdeněk Petr byl prostý, leč duchovně velmi bohatý člověk, který přitom nic ze svého umění nedával okatě na odiv. V tom byl velmi blízko svému velkému vzoru a příteli Václavu Trojanovi, kterého miloval. Hudba obou těchto Mistrů nás navždy hladí na duši a je blízká každému opravdovému muzikantskému srdci.