I když zahajovací píseň tohoto průřezu populárními písněmi z produkce československé firmy Ultraphon, které vyšly na jejích gramodeskách v roce 1938, má název Byl lásky čas, politická situace v zemi tomu v žádném případě nenasvědčovala - mraky nad republikou se neúprosně stahovaly. Odhodlání lidu reflektovalo jak heslo X. všesokolského sletu "Budovat a bránit", tak i názvy mnoha úderných vlasteneckých písniček natáčených hlavně koncem onoho roku po záboru pohraničních oblastí Česko-Slovenska.
Kromě běžných šlágrů domácí i zahraniční provenience v podání hlavně Járy Pospíšila a Oldřicha Kováře vyšla v tomto roce na gramodeskách značky Ultraphon řada snímků tak či onak spojených s Itálií - možná proto, že prezident E. Beneš toho roku udělil jedno z nejvyšších československých státních vyznamenání Benito Mussolinimu. Každopádně neidentifikovaný chlapecký pěvecký sbor z Prahy (Coro della Gile di Praga) pro tuto příležitost nazpíval mimo jiné též oficiální hymnu italských fašistů Giovinezza (22). Byla to mimochodem již druhá verze této hymny - tu první natočil Ultraphon již v roce 1935 v podání v Praze hostující vojenské prezidentské gardy z Milána. Další zařazenou italsky zpívanou písní je populární Cara piccina (4).
Až z amerického Chicaga doputoval do studia Ultraphonu náš krajan pan Václav Albrecht, aby svou harmonikou a zpěvem obohatil katalog gramodesek této značky o čtyři snímky - zařadili jsme v jeho podání sentimentální chanson Továrníkova dcera (20), pocházející původně z repertoáru kabaretu Červená sedma.
Významný český politik Dr. Karel Kramář přednesl u příležitosti svých 70. narozenin projev zachycený tehdy na filmový pás, který koncem roku 1938 nechala Společnost Dr. Kramáře přepsat na gramodesku značky Ultraphon (7). Na druhou stranu této desky nechal Ultraphon nalisovat nahrávku čs. hymny Kde domov můj v podání operního pěvce Pavla Ludikara, natočenou již v roce 1930. Na trh byla tato deska uvedena na zvláštní etiketě s portrétem K. Kramáře a ve speciálním albu, obsahujícím i tištěný text jeho proslovu.
Koncem roku 1938 natočil Ultraphon (stejně jako konkurenční Esta) také řadu písní reflektujících na situaci v republice po uzavření Mnichovské dohody. Pokud písně tohoto typu pocházely z pera českých autorů, vyjadřovaly jejich texty většinou víru v budoucnost naší celé republiky. Texty úderných pochodů a vlasteneckých písní z pera slovenských autorů, určené pouze pro slovenský trh (23-25), však vyznívají silně militaristicky - hrdé Hlinkovy gardy brání drahou vlast; kamaráti na stráž, Slovensko si ubráníme, nikoho se nebojíme; rež a rubaj do krve, nebude to poprvé…

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel