Nová vlna zájmu o swingovou hudbu z přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století vynáší na vlnách nostalgie na výsluní i tvorbu některých předních českých komponistů spojených s tímto hudebním stylem kombinujícím prvky jazzu, hot dance music a běžné populární hudby. Do tehdejší ČSR tato vlna dorazila sice s mírným zpožděním oproti zahraničí, ale o to rasantněji. Jedním z našich nejlepších swingových hudebníků, jehož jméno se stalo téměř synonymem pro kvalitní populární hudbu, byl Jiří Traxler (1912-2011). Svou dlouhou životní cestu a osudy tento muzikant a světoběžník zaznamenal v knize "Já nic, já muzikant", která se dočkala několika vydání.
Prostřednictvím této sestavy původních gramofonových nahrávek realizovaných za účasti Jiřího Traxlera coby skladatele, textaře, klavíristy či vedoucího vlastního souboru se pokusíme posluchačům připomenout vůbec první nahrávky jeho skladeb a následně i některé z jeho nejúspěšnějších písniček v podání předních dobových vokalistů a hudebních těles.
Naši sestavu příznačně zahajuje - bez ohledu na chronologii - snad nejpopulárnější Traxlerova melodie, foxtrot Hádej, hádej z roku 1941. Na gramodeskách vyšla v několika verzích a pod názvem Peter, Peter se stala velkým šlágrem i v Německu, kde vyšla na gramodeskách ve více než deseti zpívaných i orchestrálních verzích. Jedna z těchto orchestrálních verzí, natočená německým tanečním orchestrem kapelníka Michaela Jaryho také symbolicky naši sestavu uzavírá (track 25).
Poprvé nahrála dvě Traxlerovy rané kompozice domácí firma Ultraphon v podání Orchestru Gramoklubu v roce 1936 (tracky 2, 3). Tento soubor složený z mladých nadšenců vzývajících "hot jazz" se sice brzy rozpadl, ale udělal Traxlerovi jméno jako pianistovi i komponistovi. Jeho další dvě skladby nahrál Ježkův Swing Band v roce 1938 (tracky 4, 5). Jaroslav Ježek tehdy dokonce uvažoval o tom, že Traxlerovi předá vedení svého orchestru, ale s novou divadelní sezonou následovalo odebrání licence Osvobozenému divadlu a tudíž i rozpuštění Ježkova divadelního orchestru. Ve stejném roce nahrál na gramodesku značky Esta Traxlerovu skladbu "Blázinec" (track 8) orchestr Harryho Hardena s excelentním harmonikovým sólem Traxlerova přítele Kamila Běhounka.
V následujících letech Traxler účinkoval v řadě tanečních orchestrů, jmenujme například soubory Emila Ludvíka, Karla Slavíka, R. A. Dvorského či Elit Club. Jeho skladby nazpívali na gramodesky mj. přední swingoví interpreti Inka Zemánková, Arnošt Kavka či trojice Sester Allanových. Na gramodeskách značky Ultraphon vyšly za doprovodu orchestru R. A. Dvorského dvě dvoudílné směsi jeho melodií - "Melodie JT" (track 11) a "Refrény JT" (track 14), Další směs svých melodií pak Traxler nahrál pod názvem "Klavírní směs JT" s vlastní rytmickou skupinou, s níž také doprovodil ve dvou šansonech Hanu Vítovou (tracky 21, 22). Další Traxlerův šanson s názvem "Opona padá" vyšel na etiketě Ultraphon se zpěvem Jiřiny Salačové (track 24), zatímco konkurenční gramofonová firma Esta jej vydala se zpěvem herečky Jiřiny Šejbalové.
Přestože Jiří Traxler koncem roku 1949 opustil republiku, vycházela ještě nějaký čas - jaksi ze setrvačnosti - řada jím otextovaných písniček na gramodeskách značky Supraphon. O jeho dalších osudech v emigraci se zájemci mohou dočíst v knížce, na niž upozorňujeme v úvodu tohoto textu.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel