Vivaldiho není třeba představovat, další jména (Caldara, Fasch, Tůma) jsou známa především milovníkům barokní hudby, s pozoruhodným dílem Reichenauera či Jiránka se i odborníci seznamují až v posledních letech, mj. prostřednictvím řady Hudba Prahy 18. století. Společným jmenovatelem všech těchto skladatelů je Praha; pro některé znamenala významnou část jejich umělecké dráhy, u jiných jen krátkou epizodu nebo přestupní stanici. Praha představovala tavící tyglík, v němž se setkávaly Drážďany, Vídeň, Neapol i Benátky, přetavovaly se tu vlivy ze všech významných hudebních center Evropy. V sálech výstavních šlechtických paláců tito skvělí hudebníci ku potěše svých pánů hráli vlastní komorní hudbu, jejíž originalitu a nádheru můžeme dnes znovu objevovat. S noblesou a spontánní muzikalitou renomovaného souboru Collegium Marianum se na nahrávce pojí pulsující italská krev přizvaného fenomenálního fagotisty Sergia Azzoliniho.
Esprit a noblesa hudby, jež rozeznívala pražské barokní paláce
* Premiérové nahrávky