K půlkulatému jubileu JAROMÍRA MAYERA (*22.7.1943) jsme připravili kompilaci písní, které sice již v digitálních kompilačních titulech z velké části figurovaly,
ale nebyly obsahem digitálních alb vydaných pod jeho jménem, v jeho portrétech.

Jaromír Mayer studoval zpěv na konzervatoři. V roce 1961 se zúčastnil soutěže Hledáme nové talenty v pražské Alfě, kde časem - po odchodu Karla Gotta - účinkoval pod taktovkou kapelníka Jana Havlíčka. Jeho jméno začalo pronikat do povědomí publika, v té době již zpíval se skupinou Mefisto a jeho popularita stoupala (v anketě časopisu Mladý svět se umístil v roce 1964 na osmnáctém místě, v roce 1965 byl už čtvrtý, v roce 1966 šestý).
Brzy přišel i úspěch na profesionální scéně, začal spolupracovat s Orchestrem Karla Vlacha, vytvořil si vlastní výraz a získal repertoár, který mu dokonale vyhovoval - pomalé a melodické písničky. Nejvíce o tom přesvědčil na I. Mezinárodním festivalu tanečních písní 1966 v Bratislavě, kde jeho projev patřil mezi nejlepší. Maratova a Borovcova píseň Dívčí pláč byla typickou ukázkou toho, co Mayerovi sedělo.
Následovali další úspěšné písně, duety se zpěvačkou a posléze i partnerkou Evou Pilarovou jako Hřej mě, Rozhoupej zvony, Venku je déšť a mráz, Pochval strom za zelený listí). Po krátkém manželství a rozvodu se Jaromír Mayer stal opět sólovým zpěvákem s velkými hity (Malý přítel z města N, Hej, Madlén, On růži dal, Máš přítele, Hospůdko známá aj.) Vystupoval s různými kapelami (Perpetuum Mobile, Komety, Skupina Antonína Gondolána).
V roce 1986 emigroval do Německa.