Z komentáře k původnímu LP albu 1112 3357 vydanému v Supraphonu v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Bitvou na Bílé hoře začíná v českých dějinách třistaleté období národní nesamostatnosti. V důsledku takto vzniklé společenskopolitické situace převažuje v české hudbě až do poloviny 19. století hudba chrámová, a to jak v tvorbě, tak i v interpretaci. Proto také v této době nejvyšším postavením, jaké mohl zastávat v Čechách výkonný hudebník, bylo místo ředitele kůru ve svatovítské katedrále na Pražském hradě. Dosáhnout toho však nebylo snadné. Tehdejší chorregenti museli úspěšně plnit funkce skladatele, interpreta, dramaturga i ředitele orchestru. Období nejvyšší slávy svatovítského kůru lze vymezit začátkem 18. století, kdy česká hudba definitivně překonává vývojové zpoždění zaviněné devastací země ve třicetileté válce a následnými represáliemi, a polovinou19. století, kdy se její těžiště přesouvá do oblasti národního obrození...Ceciliánská reforma druhé poloviny 19. století podstatně omezila instrumentální hudbu v chrámě a do popředí zájmu pražské hudební veřejnosti se stále více dostává opera, symfonická hudba i obrozenecké pěvecké sbory. Nicméně zůstává faktem, že výrazný kvalitativní vzestup české hudby ve druhé polovině 19. století si nelze vysvětlit bez dvěstěletého podhoubí kantorské tradice, jejímž špičkovým zjevem byl právě kůr katedrály sv. Víta na Pražském hradě.,,
Vladimír Koronthály