Z komentáře k původnímu LP albu 1 11 2326 vydanému v Supraphonu v roce 1978 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
JAN ZDENĚK BARTOŠ vepsal před šestadvaceti léty do partitury svého pátého smyčcového kvartetu památný podtitul:"Aby celý svět byl zahradou". Toto dílo sice na této desce nezazní, avšak slova citovaného výroku přímo vybízejí vykreslit blíže stručný profil jeho autora...Už v jeho nejútlejším dětství byl obklopen, otcovou zásluhou, kouzelným světem písniček a muzicírování, v šesti letech mu bylo dopřáno ušit se u typicky českého muzikanta té doby, svého krajana houslisty Františka Šafky, který se svou rodinou "prošumařil" pořádný kus Evropy. Z hudebních nástrojů mu nejprve učarovaly především housle a díky svému pozdějšímu učiteli, Karlu Hršelovi...stal se Bartoš brzy pružným a potřebným profesionálním houslistou, angažovaným různými soubory, divadelními i symfonickými orchestry. Téměř do svých třiceti let se Bartoš věnoval výlučně houslistické dráze a získal mnoho zkušeností na zájezdech, na tak mladý věk obdivuhodně početných a svými dálkami zajímavých...V hudební pedagogice se zprvu učil za vedení Františka Píchy, Karla Boleslava Jiráka a Metoda Doležila. Kompozici poté studoval na pražské konzervatoři ve skladatelské třídě Otakara Šína a vzdělání v tomto oboru dovršil v absolutoriu čtyřleté skladatelské mistrovské školy u Jaroslava Křičky....Výhodou a hybnou silou pro kompoziční práci mu byla jeho dlouholetá praxe, z níž plynula lehkost a pohotovost s jakou tvořil. Bartoš se stává zdravě cítícím hudebníkem, jehož dílo prozrazuje tradiční návaznost na linii naší hudební tradice. Tento bezprostřední, poctivý a na efekt nevypočítaný přístup mu záhy získává přízeň publika i interpretů: jeho skladby se hrají hodně v zahraničí (mj. NSR, Francie, Belgie, Rakousko, NDR, USA). Jeho hudební projev nezanedbává novodobé vyjadřovací prostředky, inklinuje však vždy k jímavé sdílnosti...První skladba naší nahrávky CONCERTO DA CAMERA per viola solo et archi byla komponována až v roce 1970. Patří tedy k nejčerstvějším a nejposlednějším ukázkám Bartošovy skladby v žánru instrumentálních koncertů vůbec. Na koncertu je patrna suverenita a lehkost, s jakou skladatel koncipoval sólistický part...Skladatel neopomněl ve svém rozvrhu tvůrčí činnosti ani dílo vokální Jeho písně, sbory a kantáty se dostaly do pravidelného repertoárového rytmu našich pěveckých těles...Písničkový cyklus DĚTEM pro soprán a klavír na slova Zdeňka Kriebela je jedním z devatenácti Bartošových děl tohoto žánru. Pro tuto desku mohl být z minutážních důvodů nahrán pouze výběr dvou částí - Mlýn a O ševci a bleše. Komorní hudba je Bartošovi zvlášť blízká. Jeho smyčcové kvartety jsou na jedné straně přesvědčivým důkazem skladatelovy kompoziční suverenity, jíž zvládá tento z nejobtížnějších skladebných žánrů a vytváří díla formálně přehledná i instrumentálně vděčná a proto také u interpretů populární, jednak, pokud jde o obsah, jsou jeho kvartety určitým pohledem do soukromí, jsou jakýmsi osobním vyznáním a mají proto i svůj osobní přízvuk. Navíc nám řada jedenácti Bartošových smyčcových kvartetů, vzniklých v rozpětí více než třiceti let, podává přehledný obraz o tom, jak se sám umělecky vyvíjel a rostl, jak obezřetně přistupoval často až k nehudebním vyjadřovacím prostředkům dneška, jak se harmonicky uvolnil, jak se jeho forma zestručňuje a jeho rytmus obohacuje. Na této desce nahraný SMYČCOVÝ KVARTET Č. 11 byl komponován v roce 1973...V Bartošově komorní hudbě jsou často zastoupeny vedle smyčců i různé dechové nástroje. Skladatel si je oblíbil pro jejich barevnost a zvukové obohacení....A tak se v komorním žánru jeho tvorby vyskytla a příležitostná drobná dílka pro nejrůznější malá obsazení v kombinaci smyčcových a dechových nástrojů. ...Vznikla zábavná hudba, skutečná divertimenta, avšak psaná s plnou uměleckou náročností a muzikantským přístupem, i když technicky ne příliš obtížným. Z DIVERTIMENTA Č. 10 jsou na desce nahrány tři části. I když byl Bartoš především vynikajícím houslistou a věnoval tomuto nástroji podstatnou část svého tvůrčího života, nacházíme ve výčtu jeho děl i skladby klavírní. Pro tento nástroje napsal mimo jiné i dvě sonáty, z nichž prvá byla inspirována skladatelovými italskými přáteli a je proto zakončena TARANTELOU.
Miloš Pokora