Z komentáře k původnímu LP albu 1115 2449 vydanému Supraphonem v roce 1979 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Když v roce 1931 Duke Ellington pojmenoval jednu ze svých skladeb It Don't Mean A Thing If It Ain't Got The Swing, chtěl tím zřejmě zdůraznit, že muzika bez švihu nemá v jeho hudbě co pohledávat. Možná ani sám netušil, že časem se toto slůvko stane v jazzovém slovníku jedním z nejfrekventovanějších a že bude běžně označovat nejen ono zvláštní jiskření mezi rytmickou skupinou a melodickou sekcí v jazzovém orchestru, ale že dokonce poskytne název pro celou jednu vývojovou etapu jazzové historie.Kořeny této etapy, z nichž se "swing music" zrodila, bychom vystopovali sice už ve dvacátých letech, ale období jejího největšího rozkvětu nastalo zhruba v polovině třicátých let a trvalo přibližně dalších deset let, kdy se začaly prosazovat nové proudy, především be bop. Ačkoliv swing hrála i menší comba, jeho hlavními exponenty byly v první řadě velké orchestry černých i bílých hudebníků ...Také k nám pronikla ve čtyřicátých letech vlna swingového opojení, která ovlivnila nejeden náš velký taneční orchestr: ušetřena nezůstala ani brněnská kapela Gustava Broma. Ačkoliv ve svém dalším vývoji směřovala spíše k modernějším jazzovým proudům..., swing zůstal nezapomenut. Kouzlo jeho saxofonových riffů pod trubkovým sólem, dusající rytmiky přizdobené klinkajícími pianovými breaky v horní části klaviatury či plně znějící tutti žesťů v závěrečném special chorusu stále působí a jeho magickému vlivu podlehnou především pamětníci oné slavné éry, kdy swingové instrumentálky vyvolávaly větší bouři nadšení než dnes ty nejúspěšnější písničkové hity.
A právě onu éru, kdy swing býval králem, vám má připomenout pestrý výběr skladeb z domácího i světového repertoáru v podání Orchestru Gustava Broma...
Stanislav Titzl