Našemu dvoudílnému pásmu populárních písní pojednávajících o krásách cizích zemí - a také o kráskách v nich se vyskytujících - dala název dvoudílná humoristická scénka komika Járy Kohouta zařazená na úvod této sestavy. Jeho cesta kolem světa trvala pouhých šest minut - my na ni ale máme čas mnohem delší.
Naši pomyslnou pouť po Evropě zahájíme v Paříži - atmosféru vládnoucí na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století v růžovém loubí ve Versailles (3) nám spíše než zpěvák Cascade-bandu R. A. Dvorského sugestivně přiblíží švitořící ptáci a další zvuky přírody - strýček Jedlička by z této nahrávky jistě měl radost! A jaká byla ve stejné době ve francouzské metropoli děvčátka, to nám sdělí za doprovodu Pražského šramlu zpěvák Vlado Klemens (4).
Pokračování naší cesty nás zavede do Španělska - vyslechneme žhavé španělské tango ve vroucím podání Tino Muffa (5) a již nás v Granadě čeká Carmen - krutá kráska lačná, panovačná. Zpěvákovo tělo k dobrodružství připraveno jest, a tak ji vzývá mj. slovy frekventovanými hlavně v sadomasochistických textech: "…zatni své prstíky v každý můj sval/svou cigaretou mne spal/vládni, ó, vládni/zemřít pro tebe jedinou bych si přál…" (6). A ještě než Španělsko opustíme a přesuneme se do Itálie, zastavíme se v sevillském královském paláci Alcazar (7).
V Itálii nejprve strávíme čarokrásnou noc v jednom z tamějších největších přímořských letovisek Rimini (8) a poté se zastavíme v Benátkách (9-11) s jejich gondolami (zde v gondolu hbitě/sestup mé dítě) a především v Neapoli (12-14), včetně její zátoky Santa Lucia, opětované ve dvou dalších písních. S českým textem vyslechneme také snad nejznámější neapolskou píseň O sole mio (17) a přes blízký ostrov Capri (18) se přesuneme do oblíbených letovisek někdejší Jugoslávie, chorvatských měst Kupari a Split (19-20).
Do další destinace naší cesty, do Japonska, jsme dorazili skutečně z dáli, kam oči nedohlédnou - což je také druhý název kdysi velice oblíbeného tanga Zdenko Bayera Čo-čo-san, otextovaného Jiřím Voldánem (21). Lásky se zde dostalo Japonečce malé (22) a nač vzpomínat nepochybně měla po zpěvákově návštěvě i gejša malá (23).
Poslední zemí, kterou dnes navštívíme, je Rusko. Jeho sibiřskou část popisuje sice zpěvák sugestivními slovy jako značně nevlídnou - "… v tajze hustě sněží, nikde ani chatrč v kraji prokletém, do daleka kamsi kolejí pár běží, které spojují nás bídně se světem…" (24), nicméně hned v textu následující písně (25) je vysloveno přesvědčení, že bude-li potřeba, čeští hrdinové se do tohoto "kraje prokletého" vrátí. Naštěstí ovšem návratu třeba nebylo, a tak naši cestu pro dnešek ukončíme - již v SSSR - na majestátní řece Volze písní Izáka Dunajevského nazvanou Volha a srdce - srdce trpí, slzy kanou. Poprvé zazněla v sovětském sportovním filmu "Brankař" z roku 1936.
V druhé části naší cesty kolem světa se vydáme do Afriky, do Tichomoří, i do obou Amerik - a čeká nás tam spousta dobrodružství!

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel