Z komentáře k původnímu LP albu 1113 3458 vydanému Supraphonem v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Dechová hudba, která nás světově proslavila, se zdála být v určitém období uzavřenou kapitolou. Že přijde doba, kdy bude povýšena na koncertní pódium v pravidelných cyklech Týdnů nové tvorby Svazu českých skladatelů a koncertních umělců a gramofonové desky prodávány ve statisícových nákladech, neodvážil by se vyslovit před dvěma desítkami let ani ten největší snílek. V kontrastu s třpytivým leskem populární hudby působila "dechovka" jako stará zažloutlá fotografie minulosti. Jak se však ukázalo, zdánlivě přežitá hudba nabírala pouze dech, aby se vzepjala k nebývalé popularitě. Vznikly a stále vznikají kapely, z nichž mnohé svou virtuozitou patří k významným exportním artiklům. Písničky ve dvou a tříčtvrtečním taktu prožívají svou renesanci. Náš gramofonový průmysl vydává v této oblasti alba, kterým může ve světovém měřítku jen málokdo konkurovat. Dnes se vám dostává do rukou deska, na které je jméno skladatele a dirigenta PETRA FINKA (*3.2.1943)spojeno s názvem "Pražská kapela" a ne "Mladá muzika", jak jste si zvykli. Změnu kapelník vysvětluje: "Tak jako dozrává mladé víno v lahodný mok, dozrála i "Mladá muzika". Zaposloucháte-li se do tohoto alba, přesvědčíte se, že to není přirovnání nadnesené. Nabízí se vám výběr šestnácti písní, které Petr Fink dokázal ve svých aranžmá účinně odlehčit a zvýraznit jejich podmanivost. Neubírají melodiím na zpěvnosti a přesvědčivosti a lze je připsat ke kladům nahrávek. Je to práce zkušeného profesionála....
Arne Vanderka,1984