Vladimír Klusák
Nečekaná návštěva
Podobné tituly
Informace o albu
Komentář k původnímu LP 1115 4369 z roku 1987:
Za jak dalece nečekanou budete považovat návštěvu, jejímž prostřednictvím se Vladimír Klusák rozhodl ozvláštnit svoje nejnovější album, záleží v podstatě na vás. Přesněji na tom, v které chvíli jste gramofonovou dráhu tohoto pianisty, asistenta na stavební fakultě a posléze i držitele absolventského diplomu z bostonské Berklee College of Music začali sledovat: zda hned roku 1976, kdy se - nejdříve singlem á la Scott Joplin a krátce nato i jako host Pacákova dlouhohrajícího projektu Ragtime (1 15 1965) - vlastně loučil s úvodní etapou svého stylového směřování, nebo až teď. Jestliže ale od té doby neunikla vaší pozornosti žádná ze čtyř jeho následujících, spíš ke swingu Teddyho Wilsona a k boogie-woogie se hlásících desek, neměl by vám asi výběr sólistů, které si tentokrát pozval do studia, připadat zas tak překvapivý. To proto, že téměř všichni se po Klusákově boku již někdy v minulosti objevili.
Nejčastěji se samozřejmě vyskytoval vedle členů svého Swing kvartetu, jehož obsazení s ním dnes tvoří ještě někdejší klarinetista Pražského dixielandu Zdeněk Mayer, s vibrafonem pak podstatně mladší Jan Freiburg, známý z moderně orientovaných skupin Tlön nebo Via Jazz, a u bicích "český Daniel Humair" Ivan Dominák. Za čtrnáct let, co soubor existuje, s ním Vladimír Klusák natočil celkem tři LP, z nichž dvě vznikla "živě" v jazklubu Reduta (1 15 2345 a 1115 2914). Ovšem právě na nejčerstvějším snímku mezi nimi, stejně jako v několika skladbách svojí pozdější novinky nazvané Fascinující rytmus (1115 3620), uvedl také akordeon Slávy Kunsta, přičemž onou posledně jmenovanou produkci začali i stále systematičtěji rozvíjenou spolupráci s hráčem na klarinet či altku a se šéfdirigentem Jazzového orchestru Čs. rozhlasu Felixem slováčkem.
Kdybychom tedy vycházeli z jisté ustálenosti okruhu Klusákových partnerů, zjistíme, že k jeho novým a tudíž možná méně předpokadatelným tvářím tu v zásadě patří jen kytarista Havlíkova Swing Bandu Vladimír Vandrovec, potom Petr Kořínek z JOČRu a konecnonců také domovská kapela tohoto kontrabasisty jako celek. Potud jeden, řekněme formální úhel pohledu.
Nabízí se však ještě jiný, po mém soudu objevný i pro sebezasvěcenější protagonistovy příznivce. A to ten, díky němuž se námv roli opravdu pramálo očekávaného "návštěvníka" představí sám Klusák, když prakticky na všech bigbandových nahrávkách, které sem byly zařazeny, funguje nejen coby interpret a komponista, nýbrž i jako vyloženě basieovsky inspirovaný aranžér.
Zkrátka je to tak, že tahle kolekce znamená v diskografii letošního čtyřicátníka jeho zatím vůbec nejvšestrannější portrét. Zachycuje ho jednak v sólově příznačné stylizaci Cherokee, jednak s goodmanovským kvartetem, které vedle ukázek standardního repertoáru (Medová růže, Tělo a duše) předkládá i zdařilé originály (Swingová meditace, Super kvartet), jenomže počínaje Ellingtonovým Vlakem "A" klasickou čtveřicí navíc nechá postupně rozrůst až do septeta (v obou Kunstových titulech) a programově vrcholí již vzpomenutými partiturami velkoorchestrálního ražení (Blues pro Felixe, Nečekaná návštěva, Konstalace a Hlavolam). Na nich je ostatně nejvíc cítit, jak stále důsledněji se pomyslná "náruč" tvůrcova swingařského záběru, optika jeho zorného pole, rozevírá. A že to činí se skutečně sympatickými výsledky, zjistite nejlíp, když Klusákovy současné bigbandovky porovnáte s jeho obdobně pojatými pokusy staršího data - například z roku 1979, kdy se k nim poprvé odhodlal na desce Swing je swing.
Vojtěch Hueber
Diskuze k albu