Z komentáře k původnímu titulu DV 5902 vydanému Supraphonem v roce 1963 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Operní tvorba jistě není nejdůležitějším odvětvím v díle PETRA ILJIČE ČAJKOVSKÉHO (1840-1893). Čajkovského význam tkví především v tvorbě orchestrální…Z deseti oper Čajkovského jsou dnes součástí světového repertoáru dvě: EVŽEN ONĚGIN a PIKOVÁ DÁMA. A přece i v operní hudbě… se projevuje jasně a neomylně Čajkovského skladatelská osobitost...Lyrické scény - tak by bylo možno nazvat i ukázky obsažené na této desce. Je tu především ariózo titulního hrdiny z opery MAZEPA (1884). Ivan Mazepa , kozácký ataman...známá postava ruských dějin. Odbojný hrdina, neohrožený bojovník, povaha odvážná a dobrodružná, zrádce, tak jej střídavě viděli Byron, Victor Hugo,..Puškin, Liszt...Mazepa, jak tu stojí před námi, je 65letý muž, který z terasy svého zámku hledí do hvězdné noci a vyznává se z lásky k Marii, mladičké dceři svého někdejšího přítele, který v příštím obraze má být jeho přičiněním popraven...Také další dva zpěvy jsou vyznáním lásky. Kníže Jelecki, postava z PIKOVÉ DÁMY (1890), hovoří vřelými slovy ke své snoubence Elise. A podobně kníže Gremin. Je to Oněgin, k němuž Gremin mluví o své lásce k Taťáně, k té Taťáně, kterou kdysi Oněgin odmítl..
Pro další zpěvy našeho výboru je mimo jiné příznačné, jak jsou v daných operách umístěny. Jana z Arcu (PANNA ORLEÁNSKÁ, 1881) odchází z domova, aby zachránila Francii. Loučí se s rodným krajem; ví, že se do něho už nevrátí. Je to jakési lyrické zastavení před osudovým obratem...převládá nostalgický smutek a tísnivá, neklidná nejistota. - Lenský v časném, mrazivém jitru před soubojem, v němž padne výstřelem Oněginovým (EVŽEN ONĚGIN, 1879), to je obdobná situace, obestřená obdobnou melancholií předtuchy...Třetí ukázkou této skupiny je zpěv staré hraběnky z PIKOVÉ DÁMY...hraběnka vzpomíná na někdejší skvělý život u francouzského dvora …Se vzpomínkami vytane jí v mysli i melodie z Grétryho opery Richard Lví srdce. Francouzsky vylehčený smutek Grétryho zní neskutečně, jakoby z jiného světa..Další dvě ukázky jsou rozměrné výstupy. Jedna je z druhého obrazu PIKOVÁ DÁMY. Mladý důstojník Heřman je zaujat Elisou, schovankou staré hraběnky...také Elise se vtírá v mysl tvář neznámého důstojníka...Vzrušený a citově vypjatý dialog je přerušen příchodem staré hraběnky...Po jejím odchodu výstup pokračuje a vrcholí v Elisině přiznání, že i ona Heřmana miluje...A nyní závěrečný obraz z Oněgina. Kdysi, jako mladé, blouznivé děvče napsala Taťána Oněginovi horoucí vyznání lásky..unuděný Oněgin odmítl bezelstnou otevřenost dívky, okouzlené první láskou. Nyní, po letech, setkali se znovu - ona jako dáma velkého světa. A je to Oněgin, který před Taťánou stojí jako prosebník, a je to ona, která odmítá jeho naléhání...scénou probíhá napjaté vnitřní stupňování; cítíme, jak pro oba partnery stává se situace stále bolestivější....
Dr. Josef Bachtík