Různí interpreti
Historie psaná šelakem - Romance růží - nahrávky z let 1908-1944
Podobné tituly
Speciální podstránky
Informace o albu
Růže na všechny podoby - to je námět této sestavy melodií, které byly natočeny na gramodesky hlavně v období mezi oběma světovými válkami. Zahajuje ji píseň, kterou operní pěvec František Pácal složil již koncem devatenáctého století a sám v roce 1901 ve Vídni nazpíval na gramodesku značky Emile Berliner's Gramophone jako jednu vůbec z prvních nahrávek českého repertoáru, které vyšly na gramodeskách.
Filmová písnička Járy Beneše "Růžové psaníčko" (track 05) byla natočena na dobové gramodesky v celkem třinácti různých verzích. Zařadili jsme ji v podání tenoristy Karla Hrušky, od roku 1919 člena pražského Národního divadla, který natáčel na gramodesky četné populární písničky již od poloviny dvacátých let minulého století.
Poněkud zavádějící údaje uvádí etiketa gramodesky značky Columbia s nahrávkou "Růže ze Šumavy" (11). Tento valčík má francouzského autora a jeho originální název zní "Rose mousse" (Růže mechová) - se Šumavou tedy nemá vůbec nic společného. Ve Vídni v roce 1932 ho natočil tamější "Columbia Meisterorchester", což byl taneční orchestr kapelníka Franka Foxe (vlastní jméno tohoto muzikanta s domicilem v Ústí nad Labem bylo Frank Fuchs). Identita jednotlivých členek dívčího preludujícího kvarteta "4 Columbia Singers" známa není.
Jako své vůbec první gramofonové snímky natočila česká koloraturní pěvkyně Maria Tauberová (od roku 1936 členka pražského Národního divadla) v roce 1934 dvě populární písničky na gramodesku značky HMV. Jednou z nich byl valčík "Oceán růží" (15) z operety "Na růžích ustláno". S orchestrem Alfa Langera (později známého jako Alfons Jindra) ji v této nahrávce doprovodilo dívčí pěvecké trio sester Trendových, kterému dal jeho zakladatel Eduard Ingriš název Ingriš Babies.
Jako přídavek je na závěr zařazena více než sto let stará nahrávka parodie "Alpská růže" v podání dvojice Alois Tichý a Josef Wanderer. Oba tito komici patřili na přelomu devatenáctého a dvacátého století mezi nejoblíbenější protagonisty pražských šantánů a zpěvních síní. Alois Tichý (strýc skladatele Františka Aloise Tichého) natočil až do své smrti v roce 1924 na gramodesky více než tisícovku vlastních kupletů a komických scén.
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel
Diskuze k albu