Gideon Klein, Viktor Ullmann, Hans Krása, Pavel Haas, Různí interpreti
Hudba psaná v Terezíně
Podobné tituly
Informace o albu
V Terezíně, v tomto přelidněném městě - koncentračním táboře, napěchovaném lidmi všeho věku, hrozilo, že zoufalství pohltí i poslední zbytky lidské důstojnosti. Místo původních 4000 obyvatel jich sem nacisté dokázali vměstnat až na 70 000! A stále je obměňovali. Představa transportů kamsi "na Východ" - ve skutečnosti do likvidačních táborů s plynovými komorami a krematorními pecemi - byla každodenním děsem pro vězněné lidi židovského původu, jež v terezínské "mezistanici" čekali na naplnění tragického osudu. Přesto i kultura v této bídě a všednosti koncentračního tábora žila a měla zde své jedinečné poslání. Nacistům, když valy města neprodyšně uzavřeli, již nezáleželo na tom, co tu internovaní lidé vůbec dělají. Proto od podzimu 1941, když ghetto bylo zbudováno, se zde postupně rozvinul kulturní život, jenž svou nadprodukcí a úrovní neměl obdoby v žádném jiném koncentračním táboře. Kromě umělců nejrůznějších oborů byli v Terezíně internováni i hudební skladatelé - Pavel Haas, Viktor Ullmann, Hans Krása, Karel Reiner, Gideon Klein, Zigmund Schul, František Domažlický a řada dalších, kteří netvořili jen z okamžité potřeby pro terezínský hudební život, ale převážně z nutnosti vyzpívat své touhy, bolesti i naděje mnohdy již svých posledních dnů. Ne všechna díla, která zde napsali, zůstala zachována. Byli někteří, kteří své rukopisy odnášeli s sebou do transportu v klamné naději, že oni sami je nejlépe ochrání. Podlehly zkáze jako životy jejich tvůrců. I v tom je kus osudové tragiky v Terezíně tvořících umělců. Ale i to, co zůstalo, je příkladem nezdolné morální síly člověka, projevem ducha, jenž nebyl zlomen ani v situaci největší nouze a fyzického utrpení.
Milan Kuna, 1997
Diskuze k albu