Výběr písní na téma krásy moří či drsných námořníků a lodních kapitánů, jak byly v Československu natáčené na gramodesky ponejvíce ve třicátých letech minulého století, tvoří poněkud nesourodou přehlídku romantiky, dramatických dějů i parodií na daný námět. Zatímco v přímořských zemích tvořily populární písničky na téma mořeplavectví přirozenou součást lidového folkloru, u nás vznikaly jako romantická odnož tvorby domácích autorů populáru s povětšinou lyrickými texty, lokalizujícími jejich děj do neurčitých oceánů a destinací, co možná od domova nejvzdálenějších. Písně o mořích a námořnících nesměly ve dvacátých a počátkem třicátých let minulého století chybět především v repertoáru žádného z trampských sborů, jejichž členové po vodě většinou nedopluli dál než ke Svatojánským proudům. Později se ale písničky na toto téma dostaly do repertoáru například i šansoniérky Míly Spazierové-Hezké či swingově zaměřené Zdeny Vincíkové.
Laskavého posluchače upozorňujeme na několik netypických znaků u některých zařazených nahrávek: tak tenorista Jindřich Vacín v písni Kapitán (track 2) natolik usilovně fouká do plachet, až zapomene na svůj nástup - chybějící slovo proto polkne a pokračuje dál ve zpěvu jakoby nic. Tenorista Tino Muff v písni Je zrádné srdce námořníka varuje, že námořník obvykle, "…když pomiluje, dále pluje". Komik Jára Kohout zase v písni Ohéj (track 19) využívá větší část textu, který na údajně lidovou melodii z Bretaně vytvořil pro svou o téměř deset let starší nahrávku s názvem Návrat námořníkův (track 18). Ale tenkrát se na gramodesky dostaly i mnohem kurioznější úlety…


Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel