Koncem dvacátých let minulého století dorazila i do Čech obliba mužského sborového zpěvu, jak jej v zámoří představovala pěvecká skupina The Revellers či v sousedním Německu nesmírně populární sestava Comedian Harmonists. U nás navíc tento trend umocňovala obliba trampských pěveckých sborů, které se tehdy začaly prosazovat i na dobových gramodeskách. Tento módní trend se pokusil podchytit zkušený podnikatel v oblasti populární hudby, skladatel, textař a kapelník studiových tanečních či "uměleckých" orchestrů a v neposlední řadě klavírní doprovázeč Karla Hašlera, používající umělecký pseudonym John Gollwell (vlastním jménem Jan Borůvka). V roce 1928 založil pěvecké kvarteto, kterému dal o něco později název New Revellers. Jeho členy byli první tenorista Jára Pospíšil, druhý tenorista Aleš Smetana, barytonista Rafael Momcelidze (ruský imigrant studující v Praze) a basista s polským jménem Jacek Ptycza. Toho ale brzy nahradil člen sboru pražského Národního divadla Jaroslav Kubala. Podle vzpomínek Járy Pospíšila měl tento soubor v repertoáru písně zpívané česky, slovensky, francouzsky, anglicky a italsky a jeho koncertní vystoupení se setkávala s velkým úspěchem. Na fotografii z roku 1928, přetištěné i na obalu této sestavy písniček (John Gollwell je na ní dole uprostřed), místo druhého tenoristy zaujímá André Simon, který je také s Pospíšilem uveden na etiketě gramodesky s nahrávkou písně Má sladká Hawaii (track 14).
Na prvních gramodeskách značky HMV, které nazpívali za doprovodu Gollwellova uměleckého orchestru, ještě toto pěvecké kvarteto nebylo na etiketách uváděno. Na dvou dalších snímcích byli jeho členové uvedeni svými jmény, později již byli na etiketách pravidelně uváděni jako "Kvartet New Revellers". Dlužno poznamenat, že jejich doprovodný ad hoc sestavený studiový orchestr řízený Johnem Gollwellem hrál občas poněkud chaoticky a sami členové pěveckého kvarteta se spíše navzájem překřikovali, než aby se jejich hlasy doplňovaly. Na některých snímcích proto musel jako jejich sbormistr zaskočit tehdejší dirigent orchestru pražského Národního divadla Jožka Charvát (tracky 01 a 04).
V roce 1930 zorganizoval John Gollwell v Berlíně nahrávání českého repertoáru pro gramofonovou společnost Homocord. Soubor New Revellers na těchto nahrávkách doprovodil buď John Gollwell na klavír či jím dirigovaný německý taneční orchestr Fred Bird Rhythmicians. Ve stejné nahrávací frekvenci natočil Jára Pospíšil i několik sólových snímků, z nichž dva jsme zařadili i na tento výběr (tracky 23 a 24). I když v několika případech New Revellers natočili pro etiketu Homocord stejné tituly, které předtím vyšly již na gramodeskách značky HMV, tyto berlínské nahrávky jsou pěvecky mnohem učesanější a orchestrální doprovod je bezchybný. Zajímavé je, že stejné tituly nazpíval Jára Pospíšil zhruba ve stejné době i na gramodesky dalších gramofonových firem Edison Bell Radio a Artiphon - nejspíš se ale prodaly také.
Kromě nahrávání gramodesek účinkovali New Revellers v letech 1929-1931 v populárních rozhlasových pořadech "Gollwellova veselá půlhodinka" a vystupovali na četných veřejných koncertech. Postupem času se však zájmy jednotlivých členů souboru i jejich stvořitele a manažera začaly rozcházet - Jára Pospíšil nastoupil do angažmá v olomoucké opeře a John Gollwell odcestoval z republiky hledat novou inspiraci.
I když pro dnešního posluchače zní některé nahrávky tohoto průkopnického pěveckého kvarteta poněkud exaltovaně, zbytečně okrajkované operetní manýrou a zvolený repertoár písní je téměř estrádně rozkošatěný od trampských písní po běžné dobové šlágry, jde především o cenné dokumenty doby, v níž ze střetávání jednotlivých žánrů vznikal amalgám moderní české populární hudby.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel