Jazzový orchestr Čs. rozhlasu, Kamil Hála
Jubileum
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře k původnímu LP albu 1115 2730 vydanému Supraphonem v roce 1980:
Z historické perspektivy patří největší zásluhy ve vývoji jazzu malým skupinám složeným z vynikajících sólistů-improvizátorů. O big bandech se naopak oprávněně tvrdí, že jsou solí jazzu...Na rozdíl od mnoha zemí, v nichž se činnosti velkých jazzových ansámblů z různorodých příčin příliš nedařilo, historie českého jazzu je už od předválečné éry naopak neodmyslitelně spojena s existencí četných big bandů.
Jazzový orchestr Československého rozhlasu se v naznačeném směru důstojně přiřadil k orchestrům řízeným zasloužilými umělci Karlem Vlachem a Gustavem Bromem, které společně s krátkodobě působícími tělesy (Barták, Bryen, Habart, Kloc, Lochman, Procházka a pochopitelně i další) spoluvytvářely českou bigbandovou školu...
Autorsky je na albu nejvýznamněji zastoupen Kamil Hála, což odpovídá celkovému podílu jeho prací v dnešním repertoáru tělesa. Hálův skladatelský i aranžérský rukopis je veden bezpečným citem pro účinné řazení převážně jednoduchých riffových témat a motivů (saxofonové sekvence v úvodní skladbě Pouštím si draka), jimž se dostává kontrastní protiváhy v podobě umných kontrapunktických linií jednotlivých sekcí (kaleidoskopicky působící odpovědi v introdukci a tématu Živé vody), dále schopností podložit improvizované chorusy sólistů inspirujícím orchestrálním pozadím a zajisté v neposlední řadě jej zejména ve skladbách baladického typu charakterizuje působivá melodika (kapka rosy). Dvěma skladbami přispěl hráč na bicí nástroje Josef Vejvoda. Obě vycházejí z těch rysů jazzu, které jsou pro něj nejvlastnější: Klub 1 se saxofonovým sólem Petra Krále z příznačné atmosféry bluesových harmonií, závěrečné A go go pak z rytmické spontaneity a živelného dialogu mezi Královou flétnou a tenorem hostujícího Tonyho Scotta. Růžičkův Obraz v zrcadle je především sólistickou příležitostí pro členy rytmické sekce, jednak autora samotného na elektrické piano,
jednak Kořínkovy baskytary a Vejvodových bicích. Výběr doplňuje Desmondových Jedenáct čtvrtek v úpravě pro saxofonovou sekci v duchu známého seskupení Super Saxů.
Dohromady vytváří tato sestava reprezentativní profil orchestru i jeho sólistů, byť nutně limitovaný rozsahem jediné desky...
Antonín Matzner
Diskuze k albu