Populární písničky zmiňovaly - hlavně v meziválečném období - horníky a havíře poměrně často. Jejich těžkou práci provázely někdy také katastrofy, o nichž pak lidoví i renomovaní autoři skládali morytáty určené nejčastěji pro zpěv za doprovodu harmoniky a houslí. Pro naši sestavu jsme vybrali to nejlepší, co v nedávné minulosti na dané téma šelakové gramodesky nabízely.
Poměrně idylickým textem je opatřena romance o potomku havíře (1), jak ji ve dvacátých letech minulého století nazpíval svým neohebným hlasem tehdy na gramodeskách všudypřítomný Valentin Šindler. Anonymního autora má zlidovělá melodie o znějícím zvonku na těžní věži (2) - oznamoval, že důl je v provozu (od padesátých let zvonek vystřídala rozsvícená rudá hvězda). Velice smutný konec má píseň harmonikáře Franty Poupěte (3), v níž vdova po v dole zasypaném otci rodiny lamentuje …co nyní počnout si, umřel i chlebíček, už se k vám, dětičky, nevrátí tatíček… Tušení katastrofy bylo přítomné v řadě hornických písní a pouze v jediném případě bylo zpracováno parodicky - odvážil se toho oblíbený představitel Kašpárka a zároveň komik poněkud obhroublého naturelu Vojta Merten v baladě nazvané - stejně jako píseň předešlá - "Horník" (4). Následující dvě písně již vyprávějí o skutečné katastrofě, k níž došlo počátkem roku 1934, kdy na dole Nelson III v Oseku u Duchcova došlo k největší důlní katastrofě v ČSR, při níž výbuch uhelného prachu v šachtě pohřbil 140 havířů. Následné vyšetřování ukázalo, že k tomuto neštěstí došlo v důsledku "racionalizačních opatření", která byla prováděna na úkor bezpečnosti práce.
Další zlidovělou melodii přednáší za doprovodu foukací harmoniky bojovně naladěný recitační soubor československé strany sociálně demokratické "Recidak" (7). Často nahrávaný byl tehdy také valčík "Havířova růže" (8), který v této sestavě zpívá pseudolidový soubor "Pražská ulice". V ještě lidovějším podání dvojice autentických pouličních zpěváčků Blahník a Gratz následuje svérázný popis "hornického pekla" (9). A po dvoudílné směsi hornických písní (10-11) již přichází dvojice dodnes frekventovaných písní (12-13), z nichž ta druhá popisuje mimo jiné myšlenkové pochody horníků přicházejících na směnu, jež pro ně má skončit tragicky. Zájemcům o další podrobnosti v souvislosti s touto a dalšími katastrofami na dole Meyer lze doporučit návštěvu expozice v této dnes již nefunkční šachtě u Kladna. Dvěma písněmi na hornické téma přispěl ostravský skladatel Rudolf Kubín (14, 16) - svou pochodovou píseň, která dala název celé této sestavě, původně složil pro operetu "Děvčátko z kolonie".
Koncertní "Havířskou polku" (15) zpívá akademicky - a poněkud nesrozumitelně - pěvecké Allo-Trio. Z dalších populárních skladeb na téma horníků a havířů má snad nejdojemnější text píseň o hornickém koníku (21) Lojzíčkovi s lysinkou bělostnou na čele, který dvacet let nespatřil slunka jas. Klopýtal přes pražce a počítal, kolik mu připjali vozů, až…. Nu, dopadl špatně.
Poslední dvě nahrávky v této sestavě se poněkud vymykají. Výše zařazenou píseň "Havíři, havíři" nazpívali znovu na jaře roku 1948 spisovatel Karel Konrád a někdejší šéfredaktor satirického týdeníku Dikobraz Zdeno Ančík, tehdy čerstvě jmenovaní vysocí funkcionáři komunistického ministerstva informací. Zapálený přednes této písně ovšem nepohánělo jejich revoluční nadšení, nýbrž požité lihoviny, které konzumovali během absolvované nahrávací frekvence, kterou si s několika dalšími komunistickými intelektuály zprivatizovali.
O několik let později vyšly čtyři snímky, na nichž ostravské obecenstvo baví jistý Havíř Slivka v podání Jaroslava Wolfa. Vězte, že jeho - zde nezařazené - výstupy "Parodie na havajskou kytaru" a "Parodie na americký jazz" jsou ještě více k popukání, než toto jeho povedené "Povídání o pohřbu"!
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel