Ljuba Hermanová (*23.4.1913 - † 21.5.1996 v Praze) byla česká herečka, muzikálová a operetní zpěvačka a šansoniérka.
Začínala již jako šestnáctiletá zpívat ve smíchovské Aréně, jejím prvním šlágrem zde byla písnička Temně hučí Niagára.
V SND v Brně zpívala v operetách Hraběnka Marica, Kvítek Havaje, Ples v hotelu Savoy, Polská krev a Země úsměvů.
Po návratu do Prahy bylo pro ni a její další umělecký vývoj důležité působení po boku V+W v Osvobozeném divadle.
Po osvobození v roce 1945 byla členkou Hudebního divadla v Karlíně, po nástupu malých scén se prosadila tentokrát již s písněmi šansonového typu.
Spolupracovala s textaři J.Suchým, I.Vyskočilem a později hlavně s P.Koptou na textappealech v pražské Redutě a podílela se i na premiérách
Divadla Na zábradlí (Kdyby tisíc klarinetů, Faust, Markéta, služka a já...)
Jejím prvním recitálem zde byly Nejlepší ro(c)ky Ljuby Hermanové a později Kdo jste, Ljubo Hermanová...
Účinkovala i v mnoha filmech (Jsem děvče s čertem v těle, Peníze nebo život, Vraždy v Ostrovní ulici, Dobrý voják Švejk, Vražda inženýra Čerta aj.)
Ljuba Hermanová prošla ojedinělým stylovým vývojem - od předválečné éry pod vlivem "klasického" evropského pěveckého ideálu (s využíváním falzetového hlasu v operetách),
poté sázela již na plný hlas prsního charakteru - např. již v Divotvorném hrnci, kde se u ní poprvé objevily i znaky jazzového frázování.
Tento hlasový projev si ponechala i pro své šansonové interpretace. Byla první naší šansoniérkou nové stylové etapy a v mnohém - i v repertoáru - předjímala pozdější H.Hegerovou.
Typický pro ni byl plynulý přechod ze zpěvu do parlanda a nazpět a zvláštní ,"hořký" podtext v interpretaci, tak jak se po ní projevil u E.Olmerové a M. Kubišové.
Ljuba Hermanová byla šansoniérka mimořádných kvalit a zachovala si na dlouhá léta popularitu u nejširšího publika.