Česká filharmonie, Karel Ančerl
Ančerl Gold Edition 42. Liszt: Preludia - Bárta: Koncert pro violu - Šostakovič: Koncert pro violoncello
Podobné tituly
Speciální podstránky
Informace o albu
Karel Ančerl (1908-1973) byl vedle Václava Talicha největším českým dirigentem 20. století. Ke 30. výročí jeho úmrtí se rozhodla se firma Supraphon, u které Ančerl realizoval většinu svých nahrávek, uctít jeho památku velkou řadou reedic jeho snímků nazvanou Ančerl Gold Edition. Edice obsahuje celkem 42, titulů, které prošly náročnou úpravou ve zvukovém studiu a jsou vybaveny profesionální hudební dokumentací, zasvěcenými historickými a estetickými studiemi a bohatou fotodokumentací.
Ančerlova kariéra je spojena s orchestrem České filharmonie, s níž spolupracoval od roku 1950 osmnáct let. Aniž bychom sebeméně podcenili obrovské umělecké zásluhy Václava Talicha a Rafaela Kubelíka o vytvoření interpretačního slohu České filharmonie, můžeme říci, že Karel Ančerl byl prvním českým dirigentem světové pověsti a že svůj orchestr přivedl k suverénní virtuozitě a světové proslulosti. Jeho umělecké výkony byly syntézou uvážené koncepce a minuciézní práce s detaily, byly založeny na dokonalé znalosti partitury a schopnosti vystihnout její architekturu, na vytříbeném slohovém cítění, velké zvukové představivosti a v neposlední řadě i na dokonale srozumitelném dirigentském gestu. Ančerl dovedl svůj orchestr přesvědčit o správnosti své koncepce, což je snad nejdůležitější podmínka uměleckého úspěchu v tomto oboru.
Za Ančerlova působení došlo také k převratnému technickému zdokonalení techniky hudebního záznamu vynálezem dlouhohrající desky a s tím souvisejícímu ohromnému rozšíření nahrávací činnosti orchestru. Ančerlovy muzikantsky inspirované nahrávky se záhy dočkaly i ocenění prestižními mezinárodními gramofonovými cenami a v moderních reedicích na CD oslňují stále svou technickou dokonalostí a nádhernou zvukovostí.
Poslední, sedmý plánovaný půltucet Ančerlových kreací se dramaturgicky opírá zejména o dvě hudební formy: o instrumentální koncert a symfonií. Ve starších mozartovských snímcích oceníme mistrovské výkony dnes již zpola zapomenutých sólistů, z nichž ovšem Halina Czerny-Stefanska patřila po válce k ozdobám polské klavírní školy. Pro mnohé bude příjemným překvapením Pauerův fagotový koncert: tento český skladatel měl pro dřevěné dechové nástroje mimořádný cit a jak vidíme natéto nahrávce, jeho skladby tohoto oboru rozhodně nepatřily k novinkám soudobé hudby, které upadnou v zapomnění hned po premiéře. Pro posluchače bude jistě osvěžením i hravý a muzikantsky požehnaný neoklasicismus Iši Krejčího a noblesní myslitelství Jana Hanuše. Tady nelze než ocenit muzikantskou jasnozřivost a odvahu Karla Ančerla: máloco z nejnovějšího repertoáru, co se jeho zásluhou ocitlo na studiovém dirigentském pultě, zklamalo. Z "osvědčených" hodnot, k nimž měl Ančerl silný umělecký vztah, jmenujme především tři stěžejní díla Dmitrije Šostakoviče, z nichž violoncellový koncert Es dur ve znamenitém podání Miloše Sádla je jednou z posledních dirigentových nahrávek v Evropě před jeho odchodem do zámoří.
Diskuze k albu