Z komentáře k původnímu LP albu 8110 0152 vydaného Pantonem v roce 1980:
......Českého skladatele Luboše Fišera (1935) zaujala mnohostrannost "etruského platonika", Michelangelo (Buonarroti) se mu zjevil nejen jako vědec, umělec, nýbrž jako básník, jehož poezie se vedle své obrazivosti a citové síly nevyhýbá ani úvaze. Tak se zrodila skladba "Per Vittoria Colonna"". Poslední vášnivé vzplanutí šedesátiletého Michelangela k paní Vittorii Colnně (1492-1547), markýze z Pescary, vzdělané vdově a básnířce, soustřeďující kolem sebe výkvět tehdejšího uměleckého dění, inspirovalo Dantova a Petrarkova dědice k napsání mnoha sonetů, madrigalů, stancí, epigramů a nápisů. Luboš Fišer zhudebnil výňatky, části a názvy Michelangelových sonetů s ústředním nápisem "in me la morte, in te la vita mia" (ve mně je smrt, ale v tobě je můj život), aby tak vyjádřil věčnou dialektiku života a smrti s filozofickou vyrovnaností a klidem, jež byly vlastní právě renesančnímu myšlení. Zvláštním ústrojenstvím svého díla se pokusil řečí hudby umocnit vzlet srdce i smyslů, zvučnost poetiky a vznícenost Michelangelovy tragické duše.
Dějiny lidstava nejsou ovšem naplněny jen dostatečným množstvím krásy, šlechetnosti a heroismu, ale i množstvím šílenství. Když Montesqui zkoumal, kam vyústili dějiny římské republiky, dal si otázku:"K tomu, aby se stvořilo štěstí pěti či šesti lidských oblud?"
Tato doba s jejími absurdnmi výjevy, kdy gladiátoři zdravili na cestě do arény člověka, který je posílal na smrt...., je zobrazena ve druhém Fišerově díle "Ave imperator, morituri te salutant". "Zdráv buď, císaři, na smrt jdoucí tě pozdravují!" - tak byl zasvěcenci smrti oslavován císař Tiberius Claudius Nero Germanicus, bytost nemocná, kulhavá, koktající a rozporuplná, zbožňujcící hostiny, slavnosti a hromadné krutosti....Ovzduší celého Fišerova díla vytváří jeho pevná a úsečná epická obrysovost i použití formy dialogu mezi mužským sborem a violoncellem, jež je spíš barytonovým sólem a svědkem události.
...Don Quijote je v obrazné zkratce pojmenováním pro španělský lid, který se v planech mnoha draze zaplacených revolucí postupně přerodil v "Dona Quijota bojujícího" (Fr. Halas), ne už jen s větrnými mlýni a špatně identifikovanými pocestnými, v "Dona Quijota na barikádách" protifašistického občanské války.
Jaroslav Doubrava (1909-1960), výrazná osobnost naší hudby, na niž nesmí být zapomenuto, věnoval svůj balet "Quijotovi v každém z nás". Komponoval jej v letech 1953-1966. Zachytil v něm všechny hlavní scény Cervantesova románu, pokud je bylo možné přenést na jeviště, a habilitoval se jako mistr dramatu.