Orchestr Gustava Broma
Gustav Brom Polymelomodus
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Erik Knirsch. ×
Podobné tituly
Informace o albu
Z komentáře k původnímu LP albu 1 15 2143 Supraphonu z roku:
Orchestr zasloužilého umělce Gustava Broma se na této desce představuje opět v nové generační podobě. Za téměř čtyři desetiletí svého trvání (což je pro jazzový big band i ve světovém měřítku doba téměř rekordní) se v něm těch generací vystřídalo už několik. Současně se proměňovala také stylová tvář orchestru ve shodě s podněty, které přinášel jazzový vývoj.
Dosavadní dráha souboru tak dokumentuje jednu ze souvislých vývojových linií naší jazzové tvorby včetně nástupu, vyzrávání a střídání generací skladatelů, anranžérů i sólistů, kteří tuto linii vytvářeli.
V polovině sedmdesátých let vyšly shodou okolností hned tři LP desky, zachycující různé podoby jazzové aktivity Bromovců.
Na Interjazzu III ukazuje alespoň jedna strana jeden ze způsobů, jimž Brom často oživoval naše jazzové dění.
Orchestr tu hraje se zahraničními hosty, kteří s sebou přinášejí vlastní repertoár, vlastní aranžmá, ale především cenné impulsy, vycházející ze setkání s velkými sólistickými osobnostmi.
Druhá LP deska z téměř stejného období přináší dvě rozsáhlé skladby Alexeje Frieda, Slunovrat a Moravskou svatbu. K Bromovu stylistickému profilu patřila už od šedesátých let vydatná podpora, kterou poskytoval skladebně i interpretačně náročným dílům tohoto druhu. V současné době píší pro Broma takové skladby vedle Alexeje Frieda ještě Pavel Blatný, Arnošt Partsch nebo dr. Miloš Štědroň. Není příliš vzdálené období, v němž jazzový repertoár orchestru byl téměř výlučně orientován tímto směrem. Ale LP desky Polymelomodus naznačuje jisté vyrovnání, které je zase ve shodě s celosvětovými vývojovými proměnami jazzu i s nástupem další generace.
Již od konce šedesátých let se jazz vyrovnává s mohutnou injekcí rocku. Výsledkem je hudba, která přináší značná pročištění a oproštění v harmonické a melodické složce, ale především zvýrazněný a přímočarý rytmus....
Jaromíru Hniličkovi bylo v době nahrávky 44 let. Jeho skladby jsou už po dvě desetiletí osou bromovského repertoáru a zakázkové kompozice od něho objednávají zahraniční rozhlasové stanice, gramofonové společnosti i jazzové festivaly.....
Deska Polymelomodus prostě dokazuje, že Bromův orchestr ani po čtyřech desítkách let své existence neztrácí kontakt s vývojem, ale přitom si udržuje vlastní tvář.
Lubomír Dorůžka
Diskuze k albu