Helena Blehárová
Večer na rejdě
Upozornění: Zvýrazněny jsou skladby, na kterých se podílel umělec Elvis Presley. ×
Podobné tituly
Informace o albu
O Heleně Blehárové (* 28. června 1943) napsal v roce 1968 v komentáři k jednomu z jejích singlů Petar Zapletal:
"O většině slavných zpěváků tanečních písniček se ve světě obvykle píše okřídlené sousloví: "... proslavil(a) se tou a tou písní, kterou tehdy a tehdy přednesl(a) na tom a tom soutěžním festivalu..." Ostatně ani u nás tomu není jinak: Karel Gott "udělal" píseň Oči máš sněhem zaváté, Eva Pilarová a Waldemar Matuška překonali svou písní laťku na cestě k popularitě "Láskou nebeskou". O Heleně Blehárové však tohle pravidlo neplatí - jaksi se k ní nehodí.
Bude to asi tím, že svým "původním povoláním" není Helena Blehárová zpěvačkou tanečních písniček.
Kvůli nim totiž Gustav Brom nepřemlouval dvacetiletou dívenku ze Žiliny, aby s ním odjela do Brna a přijala angažmá v jeho orchestru... Bromovi šlo především o jazzovou zpěvačku - a v tom ohledu nemohl vsadit na jistější kartu. Blehárová přinesla po Evě Pilarové do naší jazzové interpretace nový, snad ještě zajímavější odstín: její scat překypoval fantazií, její výrazový rejstřík obdarovával přednášené skladby neotřelým půvabem, její hlasový témbr snášel do každého projevu výjimečné, osobité napětí. Heleně Blehárové se tak podařilo něco, co asi u nás nemá obdoby; prorazit takřka přes noc v oboru, který vůbec nesnáší lacinou líbivost a napomádovanou eleganci. Zcela právem zvítězila před čtyřmi lety v anketě plzeňského jazzklubu, právem ji nazval po prvním pražském jazzovém festivalu Jozef Škvorecký "velkou černou dámou československého jazzu," věru po zásluze ji uznáním zahrnovalo obecenstvo v Sovětském svazu, Anglii, na festivalech ve Varšavě a na bulharském Slunečním pobřeží.
Doménou Heleny Blehárové tedy je a asi už zůstane jazz (i když ji - bohužel - v poslední době právě na jazzovém pódiu slýcháváme řidčeji, než bychom si přáli). Neznamená to však ani v nejmenším, že by si její posluchači i odborníci méně vážili její interpretace tanečních písní: křišťálová čistota intonace, rovnocenně uplatňovaná a v tom ohledu asi u nás bezkonkurenční schopnost lyrického projevu i temperamentního swingu, perfektní pěvecká artikulace - to všechno jsou vlastnosti, se kterými se ve sféře taneční hudby nesetkáváme přespříliš často. Nicméně se Blehárové zatím nepodařilo prosadit to, čemu s trochou despektu říkáváme velký šlágr. Snad na tu svou písničku teprve čeká, snad ani sama nechce vyměnit radost ze skutečné tvůrčí inspirace jazzového projevu za pozlátko někdy zářícího, ale často brzy pohasínajícího úspěchu hitu. Ale ať už tomu bude v budoucnosti jakkoliv, osobnostní přínos Heleny Blehárové zůstane v pokladnici našeho jazzu i taneční hudby trvalou hodnotou. Vždyť ji v červnu 1968 bude teprve pětadvacet let - a to je čas, ve kterém na zpěváka ještě všechno čeká...."
V archivu Supraphonu již nezbývá mnoho snímků zpěvačky Heleny Blehárové, které jsme ještě neposlali za jejími příznivci.
Ty, které zatím vydat nemůžeme, jsou snímky převzaté a zatím neautorizované či dokonce neautorizovatelné (nelze se zatím dopátrat původních názvů či autorů).
Ty, které se nám v mezidobí autorizovat podařilo nebo byly vydány v různých letech na různých tématických kompilacích, jsme nyní shromáždili ve výběru nazvaném
Helena Blehárová Večer na rejdě - podle písně, o kterou si píšete.
Diskuze k albu