Klarinetista a altsaxofonista Ladislav Habart patřil ke generaci mladých jazzových nadšenců sdružených kolem vůbec prvního českého souboru, který provozoval "hot jazz", Orchestru Gramoklubu. Mezi jeho kolegy patřili Kamil Běhounek, Jiří Traxler či Jan Šíma, zakladatel tohoto jazzového souboru, v němž se v roce 1935 všichni tři jmenovaní muzikanti sešli, a s nímž také nahrávali gramodesky značky Ultraphon. Po rozpadu tohoto souboru Ladislav Habart účinkoval jako sólista ve swingovém souboru Blue Music bubeníka Karla Slavíka, v orchestru Blue Boys vedeném Karlem Vlachem a v roce 1941 ve swingovém orchestru klavíristy, kapelníka a komponisty Emila Ludvíka, s nímž nahrál i několik gramodesek značky Esta.
Některé prameny uvádějí, že v roce 1939 natočil ve studiu gramofonové společnosti Esta pod Habartovým vedením několik snímků určených pro vydání na etiketě Brunswick jistý "Swing-Symphony-Orchestra". Sám Habart se na toto nahrávání sice nepamatoval, jinak ale připouštěl, že se svými obvyklými kolegy-muzikanty nahrával během protektorátu celou řadu skladeb anglických a amerických autorů určených pro gramodesky různých značek, včetně proslulé německé etikety "Lyra s mandolínou", na kterou říšské ministerstvo propagandy umisťovalo nahrávky amerických swingových standardů opatřených parodickými texty v angličtině, zesměšňujícími válečné úsilí spojenců.
Svůj první velký orchestr Habart sestavil až po válce, v roce 1945. V prosinci téhož roku s tímto souborem natočil šest titulů na gramodesky značky Esta. Na Rudolfem Cortésem česky zpívaném standardu Good Night sice slyšíme hrát saxofonovou sekci v unisonním "glennmillerovském" stylu, zbývající nahrávky však výrazně ovlivnil spíše tehdejší zvuk orchestru amerického kapelníka Stana Kentona.
Další snímky orchestru Ladislava Habarta vznikly počátkem roku 1946 opět ve studiu gramofonové firmy Esta. Kromě asi tuctu nahrávek jazzových standardů mezi nimi překvapivě bylo i několik skladeb slovenských autorů, které s Habartovým orchestrem zpíval operetní tenorista František Krištof Veselý. Zároveň však šlo o vůbec poslední nahrávky, které měl Habartův orchestr možnost natočit - pan kapelník totiž musel nastoupit půlroční vojenskou službu a po svém návratu již všechny členy svého orchestru nedohledal. Soubor sice obnovil v menším obsazení, ale i tuto sestavu byl nucen redukovat. V roce 1953, v poslední fázi své existence, Habartův soubor vystupoval již jen v triu.
Až do sedmdesátých let minulého století se Ladislav Habart živil jako barový hudebník doma i v zahraničí a bavil svou hrou i pasažéry četných zaoceánských parníků. Věrní příznivci českých filmů možná zaznamenali i vůbec poslední pro veřejnost určené vystoupení Ladislava Habarta a jeho pro tento účel sestaveného barového orchestru v politicky tendenčním retrofilmu "Rytmus 1934" z roku 1984.
Tato sestava nahrávek orchestru Ladislava Habarta přináší kromě několika dalších slovensky zpívaných titulů všechny snímky, které byly s tímto souborem natočeny na gramodesky.
Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel