Z obalu původní LP (1113 3096): Když byla roku 1974 vydána první LP deska Lubomíra Plevy (Supraphon 1 16 1457), nebylo mnoho těch, kteří by věřili v její úspěch. Pleva byl sice už na veřejnosti znám ze svých televizních medailónků a přečetných rozhlasových snímků, natočených v ostravském a brněnském rozhlasovém studiu, vědělo se o něm, že získal doposud tři tituly mistra světa ve hře na svůj nástroj, ale přesto: poslouchat čtyřicet minut jen foukací harmoniku, byť v programu sahajícím od virtuózní semiklasiky až po náladové skladby, se zdálo příliš jednotvárné. Ano, vědělo se, že Toots Thielemans, bezesporu světová jednička na foukačku, je schopen vydat několik desek, jednu jazzovou, druhou virtuózní, třetí s populární hudbou, ale ten se zdál přece jen výjimkou. A přece Plevův recitál zaujal - nejen doma, ale i v zahraničí. Jeho desky byly exportovány do mnoha zemí a dokonce vydány i na licenci ve Velké Británii a v NSR. Od té doby se Lubomír Pleva se svou harmonikou objevil na neméně než 6 dlouhohrajících deskách a zasloužil se o výrazný úspěch titulu V pravé poledne (Supraphon 1 13 1788), jenž se dočkal mnoha reedic a kterého se prodalo jen do zahraničí přes půl miliónů výtisků; stejně výrazně se uplatnil i na LP Country Beat Jiřího Brabce hraje 12 zlatých hitů (Supraphon 1 13 2404).
Cesta Lubomíra Plevy k mistrovství ve hře na foukací harmoniku, která svou prostou skromností jakoby stále více přicházela do módy, byla namáhavá, ale přímočará. Své vrozené hudební nadání rozvíjel od 5 let ve hře na housle, a to s takových úspěchem, že uvažoval o dalším hudebním studiu. Načas zvítězila láska k lehké atletice a sportu vůbec, a proto jeho kroky také vedly ke studiu tělesné výchovy na Palackého univerzitě v Olomouci. Ale ani tehdy hudbu neopustil - jako primáš vysokoškolské cimbálovky i občasný jazzový basista. Ve hře na foukací harmoniku se zdokonaloval na cestách na atletická utkání a veřejnosti se poprvé představil 4 roky po absolutoriu školy prostřednictvím rozhlasového i televizního vysílání v roce 1957. Na domácí oblibu začala navazovat i zahraniční popularita koncerty a televizními pořady v NDR, 10týdenním účinkováním na výstavě Člověk a jeho svět v Montrealu, vystoupeními v SSSR, mj. i ve slavném Hvězdném městečku, i reprezentací českého umění u příležitosti čs. Galakoncertu v rámci televizního festivalu v Monte Carlu.
Úspěch u publika šel ruku v ruce se zvyšující se prestiží v odborných kruzích, pro něž jméno Lubomíra Plevy znamená uměleckou poctivost vyrůstající v hudební a nástrojovou suverenitu.

Tato deska si neklade za úkol ukázat všechny odstíny umění Lubomíra Plevy ve hře na foukací harmoniku, ale má typickou harmonikovou náladu, jednou uklidňující a podruhé vzrušující. A snad za těmi zdánlivě jednoduchými melodiemi uslyšíte Plevovo hudební a nástrojové zázemí, které onu prostotu projevu umožňuje. (sleeve-note Leo Jehne, 1982)